(Dokončení z minulého čísla)

Během čtvrtečního dopoledne se zvládlo i téma Dějiny kartografie a státní mapy, kde jsem si já osobně se zájmem prohlédl mapku rozšíření islámu ve světě během referátu Historický vývoj českých školních atlasů (K. Klečková). Tento příspěvek se zabýval historickým vývojem české školní kartografie od počátků, které můžeme datovat ke konci první poloviny 19. sto- letí až po současnost. Zvláštní pozornost byla věnována školním atlasům. Byl nastíněn jejich vývoj od Merklasových a Kozennových atlasů, přes různé variace od J. Jirečka a J. Metelky, dále pak atlasy z období první republiky (J. Brunclík, F. Machát) později přepracované B. Šalamonem a K. Kuchařem. 60. a 70. léta - významný mezník - vznik JSŠKP. Současný stav na našem trhu, srovnání se zahraničím a zamyšlení nad některými výhledy do budoucna (atlasy jako barevné encyklopedie nebo klasické s návazností na učebnice, elektronické atlasy, multimediální výukové programy zaměřené na zeměpisu). Součástí příspěvku by byly i ukázky z uváděných atlasů.

Příspěvek Vývoj hranic českého Slezska převedené do mapy 1 : 200 000 (J. Kaňok, M. Fojtík) byl na rozhraní historické kartografie a historické geografie. Cílem bylo ukázat vývoj zobrazení slezsko-moravské hranice na historických mapách Moravy a Slezska. Období mapové tvorby ve Slezsku a na Moravě bylo rozděleno do dvou etap. První etapa zahrnuje mapová díla Slezska od M. Helwiga, J. Sculteta, J. A. Komenského. Druhá etapa zahrnuje mapová díla Slezska od J. K. Müllera, J. W. Wielanda, 1. vojenského mapování. Každá etapa byla dokumentována mapou, v níž jsou zaneseny hranice Slezska od jednotlivých autorů. Obě mapy byly doplněny hranicemi Slezska ze 3. vojenského mapování. Doložené mapy se zpracovaly technologií GIS v měřítku 1 : 200 000.

Vývojem topografického mapování našeho území do vzniku ČSR v r. 1918 a topografickým mapováním v období 1. republiky, v době 2. světové války i po r. 1945 se zabýval příspěvek Topografické mapování našeho území ve 20. století (M. Mikšovský, B. Šídlo), který dále pojednal o období mapových provizorií, novém topografickém mapování v měřítku 1 : 25 000 (1953 - 57) a v měřítku 1 : 10 000 a 1 : 5 000 (1957 - 73). Po r. 1968 došlo k rozdělení vojenského a civilního topografického díla. Referát se zabýval i obnovou topografických a základních map a vojenskými i civilními topografickými databázemi.

Referát Ústřední archiv zeměměřičství a katastru - pramen ke studiu dějin kartografie (M. Kronus) stručně seznámil účastníky konference se strukturou archivních fondů a s možnostmi jejich studia. Archiválie uložené v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru ZÚ v Praze podávají chronologický přehled o kartografických dílech, která od minulosti po současnost zobrazovala území Čech, Moravy a Slezska.

Konečně posledním tématem byl GIS a digitální mapování, kam patřily příspěvky Geoinformačný model polnohospodárského regionu (J. Cizmar) a Integrace GPS/GIS při tvorbě digitální geomorfologické mapy (V. Voženílek). Geomorfologické mapy jsou především výsledkem geomorfologického mapování. Jeho předmětem jsou typy a tvary georeliéfu, jako např. erozně-denudační a zarovnané povrchy, akumulační tvary, zlomové struktury, sesuvy a další povrchové tvary. Podrobné geomorfologické mapování probíhá nejčastěji v měřítkách 1 : 10 000 a 1 : 25 000. Při tradičním způsobu mapování se geomorfolog potýkal s řadou problémů, které s využitím GPS a GIS překonává. Geomorfologické mapování s GPS a jejich vizualizace v prostředí GIS není pouhým využitím navigačních možností přístroje při terénní práci geomorfologa a »přetažení« naměřených bodů do GISu. Probíhá v krocích podle jasně definované osnovy. Příspěvek podával charakteristiky kroků při geomorfologickém mapování, upozorňoval na problémy s integrací GPS dat v komerčních GISech a hodnotil digitální geomorfologickou mapu sestavenou v prostředí GIS pomocí GPS měření.

Dalším příspěvkem byla Výšková analýza BPEJ na podkladě DMR (J. Chalachanová) a Vizualizácia tematických údajov s použitím tieňovania reiliéfu v prostredí GIS (T. Cebecauer) ve které zaznělo: »...Vizualizácia priestorovej informácie je jednou z kľúčových funkcií geografického informačného systému (GIS) umožňujúca jej efektívnu komunikáciu s užívateľom. GIS prináša celú radu nových vizualizačných nástrojov, medzi ktoré patrí aj využitie tieňovania reliéfu pri vyjadrovaní tematických údajov areálového typu. Metódy tieňovania tematických údajov dostupné v súčasných GIS sú však nedostatočné, pretože sú založené len na jednoduchej metóde transformácie farieb. V príspevku sa zaoberáme teoretickými základmi transformácie farieb využívanými pri tvorbe vizualizácií obsahujúcich tieňovanie reliéfu. Na konkrétnych príkladoch dokumentujeme prínos rozšírenia metód dostupných v súčasných GIS o nové možnosti transformácie farieb. Dosiahnuté výsledky odkrývajú značné rezervy metód používaných v súčasných GIS pri tvorbe vizualizácií aplikáciou tieňovania reliéfu.«

V příspěvku Víceúrovňová kartografická generalizace pro účely kartografického »zoomu« (K. Staněk) autor tvrdil, že kartografická generalizace je jednou z nejsložitějších úloh mapové tvorby. Při manipulaci s mapovými díly v digitální formě, zvláště při vizualizaci v rámci GIS, je tento aspekt realizován zcela nedostatečně, pokud vůbec. Vzhledem k potřebě rychlého generování kartografických výstupů při práci s GIS je jedinou možností, jak implementovat generalizační pravidla, jejich uspořádání do hierarchického systému podle nezbytnosti. Zatímco na nejnižší úrovni se jedná o pravidla zabezpečující alespoň minimální čitelnost kartografického výstupu, na nejvyšší úrovni jsou aplikována všechna pravidla zabezpečující korektní interpretaci zobrazovaných jevů tak, jak je tomu na analogových mapách. Tato klasifikace pravidel je nutným předpokladem realizace tzv. kartografického »zoomu«, tj. zvětšování a zmenšování vizualizované plochy, zachovávající čitelnost a charakter vizualizovaných jevů.

Sérii několika slovenských příspěvků GIS - struktura, integrita, interoperabilita, implementácia (E. Mičietová, A. Vojtičko), Koncepcia tvorby, aktualizácie a poskytovania výstupov z GIS na roky 2001 až 2005 (N. Nikšová) uzavíral příspěvek z Vojenského kartografického ústavu v Harmanci Digitálne údaje z pôvodných kartografických originálov (J. Vašek, R. Buday). Zde naši slovenští kolegové hledali efektivní způsob jak využít množství původních kartografických podkladů v digitální kartografii. »...Ako najvhodnejší sa ukázal kartografický softvér Rascon, ktorý pracuje súčasne s rastrovými aj vektorovými údajmi. Táto schopnosť umožňuje naskenovať jednotlivé kartografické originály a ďalej s nimi pracovať v rastrovej forme. Všetky aktualizačné zmeny sa uskutočňujú vektorovým spôsobom. Pri tejto technológii je ušetrená pracovná vektorizácia podkladov, v minulosti vyhotovených klasickou technológiou. Výsledné digitálne údaje sú vhodné pre kartografickú výrobu, menej vhodné však pre ich iné využitie v rámci GIS.« Takže až na dovolené budete používat nejnovější turistické mapy KČT, zkuste pátrat po zmiňované vektorové aktualizaci.

Nechme znovu promluvit libozvučnou slovenštinu z příspěvku Výsledky porovnania národných štatistík ČR, Maďarska, Rumunska a Slovenska s údajmi CORINE Land Cover (J. Feranec, M. Šúri, J. Oťaheľ, T. Cebecauer, T. Soukup): »Údaje obsiahnuté v štatistických ročenkách charakterizujú okrem iných aj pozemky, najmä z hľadiska ich základného využitia. Aktualizácia týchto údajov sa uskutočňuje v ročných intervaloch a v detailnej mierke. Báza údajov CORINE Land Cover (v súčasnosti dostupná takmer vo všetkých európskych štátoch), vytvorená na základe interpretácie satelitných snímok, predstavuje ďalší zdroj, z ktorého možno získať rôzne štatistické charakteristiky o krajine. Z hľadiska potenciálneho využívania oboch súborov je dôležité poznať ich vzájomné odlišnosti. V tomto zmysle bolo cieľom referátu prezentovať výsledky porovnania oficiálnych štatistických údajov s údajmi CORINE Land Cover o zastavaných plochách, ornej pôde, trvalých kultúrach (vinohradoch, záhradách, ovocných sadoch a chmeľniciach), lúkach a pasienkoch, lesoch a vodných plochách. Porovnanie poukázalo na potrebu hľadať možnosti zlepšenia kompatibility medzi oboma typmi údajov.«

Příspěvek Klimatické mapy v atlasové tvorbě - vizualizační charakteristiky pojednával o požadavku na maximální možnou automatizaci kartografických výstupů z desktop GIS současně se zachováním jejich kvality, který vede ke snaze stanovit optimální vizualizační charakteristiky pro jednotlivá témata. Využití tradice, které má klasická kartografie v oblasti vizualizací, je jednou z nejpřirozenějších cest jak automatizovat kartografickou vizualizaci v rámci desktop GIS.

Příspěvek si kladl za cíl prostřednictvím analýzy vizualizačních prostředků použitých v atlasových dílech nejrůznější provenience stanovit optimální pravidla pro vizualizaci vybraných klimatologických charakteristik. Hlavní důraz je kladen na význam barvy v mapovém obsahu a vhodnost používaní diagramů pro znázornění klimatických charakteristik. Klimatologické mapy jsou příznačné právě interakcí těchto dvou vyjadřovacích prostředků. Současně zde nalezneme jak jevy typicky kontinuální tak diskrétní. Podstatnou se také jeví problematika topografického podkladu klimatologických map. Klimatické jevy nelze prakticky vyhodnocovat v administrativních hranicích a proto je zobrazení základní kostry krajiny nutné pro orientaci na mapách prakticky všech měřítek. Interakce podkladu s tematikou je dalším aspektem, kterým se okrajově příspěvek zabývá.

Referát Souřadnicové trans formace v GISech a digitální kartografii (B. Veverka) se věnoval přehledu souřadných systémů a státních mapových děl ze zákona v současné době platných na území ČR, problematice definice a vzájemných vztahů mezi geodetickými souřadnými systémy, geodetickým datům a kartografickým projekcím. Autor přes matematická řešení a výpočetní operace při převodu nehomogenních souřadných systémů do prostorové databáze GIS přešel k základním charakteristikám systémů S-JTSK, S-42 a WGS 84, ozřejmil použité elipsoidy, kartografické projekce, jejich parametry a vzájemné přepočty souřadnic. Mezi dostupná softwarová řešení patří i výpočetní systém MADTRAN (DMA - Defence Mapping Agency, vojenská topografická služba armády USA) a autorův výpočetní systém MATKART, který je vhodný např. pro výpočty pro potřeby GISů a v kladech listů základních a topografických map ČR velkých i středních měřítek.

O Využití kartografických děl pro sledovací systém LUPUS (M. Kučera) pojednávala prezentace ze společnosti Gepro. LUPUS je systém určený pro sledování mobilních objektů. Pro lokalizaci objektu využívá technologii GPS (DGPS). Poloha včetně dalších informací je zobrazována na např. dispečerském PC nad mapovými podklady. Na tyto podklady jsou kladeny vysoké nároky z hlediska přehlednosti, polohové přesnosti a aktuálnosti.

Posledním příspěvkem 14. kartografické konference v podzimně barevné Plzni byly Modely barev v koncepci značkového klíče tematických map (P. Sedlák). Barva je samostatným vyjadřovacím prostředkem a zároveň je součástí všech ostatních prvků mapy, proto má barva mezi vyjadřovacími prostředky kartografie velice důležitou roli. Barva v mapě je sama o sobě nositelem určité informace a zároveň na barevném provedení mapy závisí její estetický účinek a názornost. Práce pojednávala o analýze vybraných modelů barev při tvorbě značkového klíče tematických map. Výsledek analýzy je využit při tvorbě značkového klíče tematické mapy Austrálie.

Většina příspěvků vyšla v ročence Kartografické listy a GAKO č. 8 - 9/01. Některé příspěvky naleznete i na http://gis.zcu.cz, případně naleznete adresy i na Webu Zeměměřiče. Kartografická konference byla impozantní akce, kterou organizátoři zvládli na výbornou. Plzeň, hlavní město piva, se zapsala do paměti účastníků i neodmyslitelnou návštěvou pivního sklepa, a tak bylo zeměměřictví naplněno až po samý okraj.

vyvěšeno: 4.března 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 3/2002