V březnu 2002 jsem se složením zkoušky odborné způsobilosti stal úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem podle písm. c) §. 13 odst. 1 zákona č. 200/1994 Sb ve znění pozdějších přepisů. Rozhodně se k tomu ale neváží jen příjemné vzpomínky a pocit uspokojení. Mrzí mě, že se o zkouškách prakticky nerozběhla debata, a proto bych chtěl pomoci časopisu Zeměměřič (viz č. 4/2002) v jejím nastartování. Možná o průběhu zkoušek nebo dokonce o jejich existenci velká část odborné veřejnosti ani neví. Myslím, že zkušenosti nás, čerstvě prozkoušených, by mohly leckoho zajímat. Mě naopak velmi zajímají názory ostatních, a proto jsem sedl ke klávesnici a psal...

Na úvod uvedu heslovitě své názory, aby se v nich čtenář lehce orientoval:

• Bylo by skvělé, kdyby zeměměřiči, zaměstnanci KÚ, ČÚZK, ZKI a všichni, kdo ovlivňují pověst a vývoj našeho oboru, byli vzdělaní, rozuměli geodezii a orientovali se v legislativě.
• Dobře připravené zkoušky odborné způsobilosti uchazečů o úřední oprávnění by k tomu mohly částečně přispět.
• Právě proběhnuvší zkoušky rozhodně nebyly dobře připraveny.

Čekání na zkoušku

Jak mnozí vědí, v létě roku 2001 se »razítka« přestala vydávat za potvrzení praxe šéfem či kamarádem a nastalo prázdno. Po dobu více jak půl roku se oprávnění nevydávalo a ČÚZK ani ZKI nebyl schopen na opakované telefonické dotazy podat informaci, co bude dál. Věděli jen, že budou nějaké zkoušky.

Na podzim začala s uchazeči komunikační smršť v podobě doporučených dopisů do vlastních rukou. Bylo třeba mimo jiné přepsat Potvrzení o odborné praxi a Přehled výsledků zeměměřických činností. Jak závažné věci se dolaďovaly nastíní následující problém: u každé práce jsem musel uvést, kdy byla vyhotovena, číslo zakázky a katastrální území. Viděli jste geodeta, který jede měřit svislost výtahové šachty, hloubky kanálů, nebo tvar průmyslového výrobku a zjišťuje si přitom, ve kterém je katastrálním území ? A co se zakázkami v zahraničí? Kde katastry nemají, tam je pro nás zavedou? Naštěstí se vedoucí personálního odboru Paedr. Zajíček poradil s právníky a vše se v dobré obrátilo - zahraniční zkušenosti jsem pro jistotu vypustil a domácí katastry mi jako uchazeči o c) odpustili. Pokud jste ale pracovali ve více firmách, připravte se na putování po starých známých, aby vás pustili do archivu kvůli číslům zakázek.

Za zvláštní pozornost stojí doporučená literatura. Možná neuvěříte, ale chtěl jsem si vše přečíst. Torzo zákonů a vyhlášek na www.cuzk.cz mi ale opravdu moc nepomohlo. Naštěstí existují i jiné zdroje (WWW, ASPI, prodejny legislativy apod.) a tam jsem si většinu legislativy obstaral. Problém byl s normami. ČÚZK neví, kde je sehnat, ani je nepůjčuje ke studiu (výsledek 5x přepojeného telefonátu sem a tam po krásné nové budově). Naštěstí je možné asi 2/3 z nich v pracovní době nastudovat v knihovně VÚGTK. Nakonec záměrně nechávám jejich koupi. To je perlička. Jediným prodejcem je ČSNI a je to znát. Postup je jednoduchý: užitečné normy, které stojí za koupi, si vyberete ve studovně ČSNI na Praze 1 a koupit si je dojedete do prodejny na Praze 10. Rozhodně nežádejte obě služby pod jednou střechou. A cena? Maličkost - několik tisíc korun za celý předepsaný balík. A co nemají (je toho dost), to vám rádi dotisknou, stačí sehnat ještě několik set zájemců.

Pak jsem si řekl, že by to chtělo to znát otázky, popř. složení komise, to by mohlo napovědět z čeho a jakým stylem se bude zkoušet. Ovšem složení komise je až do zkoušky kvůli ovlivňování tajné a komise se na první schůzce na konkrétních otázkách údajně nedohodla. Tolik informace z ČÚZK.

Nevadí, ČÚZK přece v jednom z dopisů nabízí přípravný seminář vedený pracovníky VÚGTK. Uvedená kontaktní osoba ovšem prohlašuje, že pro tento termín zkoušek se seminář nestihne připravit - ani oni neví z čeho se bude zkoušet...

Jsme tedy připraveni a hurá na zkoušky!

Zkouška

Samotná zkouška začíná představením komise. Pokud jsou členové komise úctyhodnými odborníky se zkušenostmi a publikacemi opravňujícími je ke zkoušení druhých, zde se to nedozvíte. Tři lidé jsou představeni jako odborníci z praxe, ostatní jsou funkcionáři ZKI a ČÚZK. Dále předseda komise Seik sděluje, že přípravný seminář se nekonal, protože je nás málo a jistě bychom ho nechtěli platit.

Začíná obecná část zkoušky. Je klasicky rozdělena na potítko a zkoušení ze 3 otázek. U zkoušení jsou přípustné již jen poznámky z potítka. Zapomeňte, že žádáte jen o c). Členové komise o tom nevědí a drtí vás stejně detailními otázkami z KN a pozemkových úprav jako vaše katastrální kolegy. Teprve když na otázku uvozenou slovy »půjdete dělat geometrický plán a...« odpovím »nepůjdu« se členové komise navzájem informují a dál se pokračuje obecněji. Až moc. Při pokynu »řekněte nám číslo, druh a název právní normy, která upravuje...« začínám mít pocit, že komisaři se s přípravou otázek moc nezdržovali. Nebylo by lepší sestavit testy s výběrem možností ?

Ti, kteří měli štěstí a prošli obecnou částí, se chystají na část odbornou. To, že není neúspěšným z první části zkoušky umožněno absolvovat část druhou, na kterou se zejména připravovali, považuji za chybu. Prostě za 30 či 40 minut mají po všem a nedostali jedinou otázku z inženýrské geodezie. Navíc vám komise nesdělí, jak jste uspěli v jednotlivých otázkách a kolik komisařů bylo pro a proti. Vše je tajné.

Odborná část zkoušky se koná před 3 specializovanými členy komise a je smysluplnější než předchozí část obecná. Jen bylo třeba v mém případě opět čelit otázkám na čísla a názvy zákonů od doc. Vorla. Když neuspěl, položil podle něj odbornou otázku: »Co znamená termín PEVNÝ BOD, který denně slýcháme na stavbě?« Mám mu říct, že jsem na stavbách téměř denně už 7 let a ještě jsem to tam neslyšel? Terminologie a realita se od 70. let, kdy pan docent bral své tři roky praxe v Inženýrské geodézii Praha (zdroj: Zeměměřičský věstník) zřejmě poněkud vyvinuly a slovenština s ukrajinštinou, dnes zejména užívané na stavbách, mají své vlastní výrazy. Zbývající dva členové mají zjevně více zkušeností z praxe a na jejich odborné otázky se odpovídá radostněji. Neptají se však na nic jiného, než z čeho už jsem byl zkoušen během 4 let na SPŠ zeměměřické a 5 let na ČVUT. Mysleli jste si jako já, že komise nahlédne do vašich pracně sepsaných referencí a prohodí s vámi o nich slovo? Nic takového. Marně přemýšlím, z čeho nového mne během povrchní půlhodinové zkoušky vyzkoušeli. Snad ze zapomnětlivosti po 7 letech od státnic?

Nakonec jsem si dopřál diskusi s částí komise a sdělil jsem jí některé výhrady. Totéž učinili další kolegové. Výsledek byl vždy stejný: vše proběhlo podle předpisů, co byste chtěli víc? Nenaučili se to náhodou od politiků ?

Závěr

Celá kauza zkoušek odpovídá neutěšené situaci v našem oboru. ČÚZK, KGK, ČSGK a geodeti mluví spíše proti sobě než spolu. Zkoušený není pro úřad partnerem ani před zkouškou, ani při ní a ani po ní. Je vždy jen prosebníkem. Ten samý pocit zažijete v běžné praxi na mnoha katastrálních úřadech. Někdy je to neochotou zaměstnanců, ale hlavně jde o systém. Každý KÚ má jinak stanoveny úřední hodiny, povinnost objednávat se a dokonce i různě účtuje za kopie místopisů a map.

Pomalu se vytváří sorta geodetů (patřím k nim), kteří se obloukem vyhýbají katastrálním úřadům kdykoli to jde a odmítají se věnovat geometrickým plánům a jiným pracím v katastru, i když kvůli tomu musí odmítat zakázky. Je to nenormální, protože tyto činnosti vždy patřily k naší náplni práce a zákazníci to těžko chápou.

Nemohu se ubránit dojmu, že technologie udělaly v poslední době velký krok dopředu. Oborové orgány se zabývají přejmenováváním louky na trvalý travní porost a přestupku na »jiný správní delikt«. Nebylo by důležitější třeba konečně rozjet skutečné využití internetu k dálkovému přístupu k dokumentaci a bodovým polím, nebo alespoň zajistit papírovou dokumentaci před dalším chátráním?

Velmi se těším na vaše názory.

vyvěšeno: 15. května 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/2002