Autorovu diskuznímu příspěvku na konferenci GIS Ostrava 2002 pod názvem "Musíme používat pracovní slang při prezentacích a v publikacích o geografických informačních systémech?" se dostalo nečekané pozornosti a příspěvek byl poté publikován v časopisech Zeměměřič č. 3/02 a Arc Revue. V tomto materiálu bylo mj. konstatováno, že v běžném odborném styku geoinformatiků se zabydlely anglicizmy nejrůznějšího stupně zkomolení a na oblibě získaly i fonetické přepisy anglických termínů.

Během roku 2002 se autor zúčastnil několika konferencí, seminářů a firemních prezentací z oboru geoinformatiky a zaznamenal řadu příkladů zmíněných nešvarů i trendy přijatelného přejímání slov anglického původu bez jejich překladu a s jejich případným českým skloňováním:

Značné rozpaky působí nejednotnost překladu anglického termínu feature.

V odborných publikacích a slovnících z oboru geoinformatiky nacházíme celou řadu českých termínů: jev (Neumann,1996), geografický prvek (Geografická služba Armády České republiky), geoprvek (CAGI-ÚVIS, 2001) a nově i vzhled (Neumann, 2002). Některé překladové a výkladové slovníky geoinformatiky ve Velké Británii a v Německu (např. GIS-slovník Asociace pro geografickou informaci, slovník geoinformatiky univerzity v Rostocku) považují feature za synonymum k termínu objekt. Probíhající živá diskuse českých odborníků by mohla být ovlivněna definicí feature ve výkladovém slovníku geografické informace ISO 19104 2002, jehož převzetí do souboru ČSN se připravuje. Zde je feature definována jako "abstrakce jevů reálného světa" (abstraction of real world phenomena).

Ve firemních materiálech se stále setkáváme s používáním termínů georeferencování a ortorektifikace. Výraz georeferencování má evidentně původ v pracovním slangu geoinformatiků, o čemž svědčí i okolnost, že tento termín (v angličtině georeferencing) není zmiňován ve slovnících geografické informace Evropské komise pro normalizaci (CEN) ani Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO). Zřejmě nejkratší víceslovný český termín je vyjádření prostorových referencí, srozumitelněji pak určení prostorové polohy geoprvků pomocí souřadnic v geodetickém referenčním systému. Podobně odmítavý je i postoj slovenských terminologických odborníků: "Prejavuje sa aj problém nedostatku vlastných ekvivalentov, ktoré by boli dostatočné sémanticky (obsahovo) výstižné a jazykovo (formálne) správne. Takýmto je problém prevzatia anglických termínov referencing..., ktorým sa v praxi živelne priraďujú slovenské ekvivalenty referencovanie..., ktoré sú z hľadiska tvorby slovnej zásoby slovenského jazyka nevhodné a neprijateľné" (Pravda, J.: Geodeticko-kartografické termíny v oblasti geografických informácií, GaKO, 47/89, 2001, č. 12) .

Používání termínu ortorektifikace se jeví zbytečným a pravděpodobně i nesprávným. V češtině se podle Příručního slovníku naučného rektifikací rozumí "v technice - oprava měřicích strojů, přístrojů a jejich součástí, aby byly splněny všechny teoretické podmínky jejich správného a přesného chodu...". Lze připomenout rektifikaci teodolitu, rotační pece, válcovací stolice či jeřábové dráhy v oboru geodezie. Anglický termín orthorectification není pravděpodobně "spisovný", protože vznikl zkrácením původního termínu orthophoto rectification. V české odborné terminologii je k dispozici výstižný termín diferenciální překreslování (překreslení) snímku definované v Terminologickém slovníku geodézie, kartografie a katastra (1998) jako "překreslení měřického snímku nerovinného předmětu měření po malých plošných prvcích, při kterém se eliminuje zkreslení způsobené nestejnou předmětovou vzdáleností předmětů měření". Tento princip byl realizován v sedmdesátých až devadesátých letech uplynulého století analogově pomocí speciálních diferenciálních překreslovačů, ale v současné době se provádí již výhradně digitálně na fotogrammetrických pracovních stanicích. Není tedy důvod být za každou cenu "moderní" zavedením počeštěného cizojazyčného termínu. Stejnou historii lze vystopovat i v sousedním Německu, kde byl a je výhradně používán termín Differenzialentzerrung (e Entzerrung = překreslení), přičemž definice podle DIN zní: "D...je překreslení obrazu třírozměrného objektu rozdělením na malé segmenty a jejich transformací do rozvinutelné plochy, v letecké fotogrammetrii zpravidla do půdorysné roviny".

Na webových stránkách Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě v části GIS lze najít tuto informaci: "Geoinformatika (geomatika, geoinformační věda) je vědecký a technický interdisciplinární obor, zabývající se získáváním, ukládáním, integrací, analýzou, interpretací, distribucí, vizualizací a užíváním geodat a geoinformací pro potřeby rozhodování, plánování a správy zdrojů". Jako příklady geoinformačních technologií se uvádějí geografické informační systémy (GIS), digitální modely terénu, dálkový průzkum Země, prostorové databáze, digitální fotogrammetrie, družicové polohové systémy a další. Autor příspěvku analýzoval celou řadu českých i zahraničních definic termínů geoinformatika, geomatika a geoinformační věda a dospěl k závěru, že mezi nimi nelze dělat rovnítko, protože vycházejí z rozdílných koncepcí zejména v zámoří a v kontinentální Evropě.

Termín geomatika je výstižně charakterizován ve slovníku geoinformatiky univerzity v Rostocku (SRN): "Jde o výraz pocházející z Kanady k popisu pole činností, které integrují všechny prostředky a postupy používané k získání a vedení prostorových dat pro vědecké, administrativní, právní a technické operace". Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) definuje geomatiku jako "disciplínu zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováváním a prezentací geografických dat nebo geografické informace".

Kanadský ústav geomatiky (státní orgán zeměměřictví, který se takto přejmenoval v roce 1994) konkretizuje záběr geomatiky takto: "Geomatika je věda a technologie zabývající se získáváním, analýzou, interpretací, distribucí a využitím geografické informace. Zahrnuje široký okruh oborů, které mohou být použity společně k vytvoření detailního, avšak srozumitelného obrazu fyzikálního světa a našeho místa na něm. Tyto obory jsou:

• zeměměřictví (geodezie a kartografie),
• dálkový průzkum Země (včetně fotogrammetrie),
• geografické informační systémy (GIS),
• globální určování polohy (GPS)."

Tato koncepce se počátkem devadesátých let uplynulého století ujala v Kanadě ve státní i soukromé sféře a na vysokých školách. Celosvětový seznam akademických pracovišť geomatického inženýrství, zpracovaný na Technické univerzitě v Mnichově, dokumentuje, že takto definovaný obsah geomatiky byl akceptován i ve Spojených státech amerických (9 vysokých škol) a v Austrálii.

V Evropě se však tato koncepce prosadila jen ve Velké Británii (Londýn, Newcastle), Irsku (Dublin), Španělsku (Barcelona), Norsku (Trondheim) a v České republice (Plzeň - Západočeská univerzita).

Na evropském kontinentě vesměs převládá dosavadní koncepce individuálního rozvoje a výuky tradičních vědních oborů (geodezie, kartografie, fotogrammetrie, dálkového průzkumu Země a dalších) a rozvoj vědy a technologií, týkajících se geografické informace (geoinformace) je předmětem disciplíny s názvem geoinformatika. Názvy četných zahraničních akademických pracovišť svědčí o tom, že kompletní výše zmíněné tradiční vědní obory se v rámci geoinformatiky nevyučují (ústav geodezie a geoinformatiky, katedra kartografie a geoinformatiky), nanejvýše některé partie (GPS, DTM, DPZ, digitální fotogrammetrie, počítačová kartografie). Těžištěm geoinformatiky je evidentně zpracovávání geodat, jejich analýza, syntéza, tvorba a vedení geografických informačních systémů a zkoumání přírodních a socioekonomických geosystémů pomocí modelování. Potvrzují to i studijní programy českých vysokých škol, které zajišťují výuku geoinformatiky (VŠB-TU Ostrava, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Palackého univerzita v Olomouci). Geografická informační věda pak vytváří a poskytuje teoretické zázemí pro geoinformatiku ve výše uvedených směrech.

V závěru tohoto příspěvku by autor chtěl vyjádřit svůj subjektivní názor na zásadní používání singuláru či plurálu v případě termínu geoinformace a jeho synonyma geografická informace. Problém má zřejmě kořeny v anglickém slově information, které se vyskytuje pouze v singuláru (více informací = more information). Česká předběžná norma ČSN P 97 9800 má název Geografická informace - slovník. Česká asociace pro geoinformace (CAGI) však používá plurálu. Autor se domnívá, že v případech, že jde o vyjádření geoinformace jako kategorie či disciplíny, je namístě použít singuláru. Dokladuje to např. tím, jak v německy a francouzsky mluvícím prostředí znějí názvy národních partnerů evropské střešní organizace EUROGI (European Umbrella Organization for Geographic Information). V Německu je to Deutscher Dachverband fur Geoinformation (nikoliv Geoinformationen), ve Francii Association Francaise pour l'Information Géographique (nikoliv Informations Géographiques). Jde-li však o konkrétní spočitatelné množství (soubor) geoinformací (např. využití získaných geoinformací) je přirozené a přípustné používat termín geoinformace (geografická informace) v množném čísle.

vyvěšeno: 14. říjena 2002

---

Z časopisu Zeměměřič č. 10/2002