V loňském roce jsem se pokusil na valné hromadě Zeměměřické komory (KGK) popsat vývoj soukromého sektoru v oboru zeměměřictví a úroveň vztahů mezi soukromou a státní sférou našeho oboru. Informoval jsem Vás i o počátečních jednáních v senátním výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, i o prvních reakcích na tento počin.

Popravdě řečeno, cílem všech minulých i současných jednání členů představenstva Zeměměřické komory a řady dalších spolupracovníků bylo a stále je získání elementárního vlivu na přerozdělovací procesy ve státním rozpočtu a tím ovlivnění i své další existence. Dále získání dostatečných mocenských pravomocí z rukou státu pro ovlivňování kvality naší profese. Tedy mít legalizován vliv na podnikání a kvalitu v našem oboru. A to přenesením udělování oprávnění včetně školení, zkoušek a zabezpečení celého procesu v souladu s ústavním pořádkem ČR.

K tomu by nám měl dopomoci i zákon o komoře geodetů a kartografů, který by formuloval přenesení části působnosti státu na Komoru a tak posílil faktický vliv Komory na kvalitu celé profese.

V loňském i letošním roce pokračovala řada náročných jednání s poslanci, senátory i výbory sněmoven na staronové téma: Získat podíl na činnostech hrazených ze státního rozpočtu a omezit rozpočtové výdaje a tedy i moc státu.

Něco se povedlo a něco zase ne. Toho, co se nepodařilo, je bohužel více. Není to pouze při jednání s politiky i úředníky (až na výjimky) v nedostatku našeho času, malého nasazení, nízké představivosti či nedůraznosti, ale narážíme mnohdy na naprostý nezájem a vědomí, že nemáme žádné páky tuto situaci zvrátit a vynutit si konstruktivní jednání.

Místopředseda Senátu ČR Petr Pithart v Hospodářských novinách 9. srpna 1999 publikoval článek "Stavovská čest se vytratila", v němž se vyjadřuje i k profesním komorám a dokonce o samozřejmosti povinného členství. Přestože je článek na jistém pozadí ideologického sporu s Václavem Klausem, jistě pana senátora v podpoře naší komory, stanovené zákonem, oslovíme. Podle slov Petra Pitharta profesní samospráva plně koresponduje se zkušenostmi sousedních západních zemí a omezuje tak nepříznivou roli státu.

Jedinými demokratickými zbraněmi, které máme dnes k dispozici jsou (platí obecně pro všechna jednání):

1. Trpělivá vyjednávání, jež ale samozřejmě nenesou užitek ihned a je spíše pro diplomaticky orientované "běžce na dlouhé tratě".
2. Klasická skandalizace problému v médiích. Výhodou je ocenění razance a akceschopnosti aktérů odbornou veřejností. Nevýhodou ale je, že ti, kteří nesli prapor odporu mohou být a pravděpodobně i budou "odstřeleni" a jejich firmy s nimi. Navíc řešení je možné pouze v kriminální či politické rovině. To je také asi hlavním důvodem, proč se podobných revolt v českých podmínkách naši průmyslníci obvykle nedopouštějí.
3. Další metodou je kombinace předešlých, tedy metoda "cukr a bič".

Osobně se po zkušenostech přikláním pro variantu číslo 1, varianta 3 je vždy v záloze, selže-li dlouhodobě varianta 1.

Samozřejmě probíhala a dále probíhají jednání s představiteli ČÚZK, která byla zpočátku značně bouřlivá, ale později se uklidnila. Nyní se naše postoje přes řadu přetrvávajících nesouladů výrazně přibližují a předpokládáme významný posun při součinnosti s ČÚZK.

Konec konců se vládní záměr rozpočtových úspor bude dotýkat téměř všech resortů, pochopitelně i ČÚZK. Proč tedy přilévat olej do ohně. Všechny vlády před schválením státního rozpočtu hovořily o nutnosti snižovat rozpočtové výdaje, avšak po schválení rozpočtu na tuto skutečnost jakoby zapomněly. Klíčem ke všem změnám, úsporám a obratu zpět k prosperitě je změna rozpočtových pravidel, změna finanční politiky České národní banky (porovnejme ji s veleúspěšnou činností centrální banky USA, která stojí za neskutečnou prosperitou Spojených států po dlouhá desetiletí) a zejména využití všech našich vlastních schopností.

Nemohu si odpustit drobnou poznámku o velikosti státní správy a soukromé sféry v našem oboru. Přes všechny diskuse a invektivy je nutné si přiznat, že obě sféry jsou fatálně předimenzované, tedy jak státní tak soukromá. Velikost "státu" je v rukou vlády a parlamentu, tady opravdu záleží jen na politické vůli. Soukromý sektor pochopitelně bojuje o svoji životaschopnost a jen nejsilnější a nejschopnější zvítězí. Snaha soukromé sféry o státní zakázky je naprosto legitimní a pochopitelná, ovšem dostane-li je, to je už jiný problém. Proto přílišná závislost na státních zakázkách je mylná a tudíž nebezpečná. Tudy cesta nevede. Něco jiného je získávání podílu na činnostech státu, tedy podílení se na zeštíhlování rozsahu a pravomocí státu tak, jak se to děje například v Německu.

Vybrané aktivity Komory od září 1998 do září 1999

• Uskutečnila se řada jednání se senátory a poslanci. Oslovili jsme i vedení Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Hospodářskou komoru ČR, Svaz měst a obcí a další organizace a instituce. Výsledky jsou rozdílné a proto stále platí: Pomož si sám a bude ti pomoženo.
• Zeměměřická komora získala kupodivu podporu v Rakouském Spolkovém metrologickém a zeměměřickém úřadu, zastoupeným prezidentem Dipl. Ing. Augustem Hochwartnerem. Materiál byl zpřístupněn v časopisu Zeměměřič (č. 12/98 a 1+2/99) i na .
• 4. května 1999 se na Novotného lávce v Praze uskutečnil seminář "Digitalizace katastrálních map" pořádaný KGK ve spolupráci se Zemědělským výborem Poslanecké sněmovny a Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu parlamentu ČR a Svazem měst a obcí. Zúčastnili se jej členové zemědělského výboru parlamentu, představitelé a významní zástupci ČÚZK, ÚPÚ, ČSGK, vysokých škol, a další hosté. Seminář byl obecně hodnocen pozitivně. Bude mít jistě kladný vliv na pokračování procesu digitalizace.
• Dopisem z 13. srpna 1999 se Zeměměřická komora na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR přihlásila k pomoci při rekonstrukci Balkánu. Poskytla i databázi firem, které by byly schopny se na této pomoci podílet. Podobný návrh byl učiněn i Hospodářské komoře ČR.
• Připravuje se rozšíření spolupráce s novou institucí "Nemoforum", která je koordinována z české strany zejména ČÚZK a Nizozemskou radou pro geoinformace a nizozemským Kadasterem. To by mělo přispět k dialogu mezi státní a soukromou sférou.
• V březnu 1999 bylo ČÚZK ohlášeno, že bude v blízké době zahájen provoz tzv. vzdáleného přístupu k údajům katastru nemovitostí jako součást Informačního systému katastru nemovitostí (ISKN). Zatím se tak ale nestalo. Pro odbornou veřejnost bude k dispozici testování systému na Internetu. Předpokládám, že se testování v hojné míře zúčastníte a Komora později může pomoci systém ISKN ve zpětné vazbě s ČÚZK hodnotit. Bude zajímavé sledovat i naplňování zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, který by nás měl přiblížit EU. Problém zpoplatňování informací z ISKN nebude pro ČÚZK jednoduché řešit, obzvláště v kontextu s bezplatnými veřejně přístupnými informacemi, například ze serveru Ministerstva spravedlnosti ČR.

V časopisu Professional Marketing & Management (Vydavatel Complex Communication s.r.o., nakladatel a redaktor Jeffrey Forbes, jaro 1999) vyšel článek "Zeměměřiči v České republice" (v celém znění též na www.zememeric.cz. Doporučuji si jej přečíst, protože představuje velice žádoucí a kritický pohled z vnějšku, z Velké Británie. Kritizuje zejména technokratické pojetí našeho oboru a doporučuje multidisciplinární přístup k profesi. Kritický je ke státní správě, vysokému školství ale i ke Komoře, o níž správně říká, že nemá žádnou reálnou moc. A reálnou moc nemá i proto, že vlády byrokratů, které snad ani neznaly a neznají soukromou sféru, demonstrují svoji podporu podnikání téměř výhradně slovy a nikoli skutky.

Dobrým příkladem je článek z časopisu EKONOM č. 39/1999 "Manažerskými smlouvami proti byrokracii" od Roberta Holmana z VŠE Praha, pojednávajícím o systému motivace státních úředníků, který může přispět proti bujení byrokracie:

"...státní úředník sleduje své osobní cíle – zvýšení svého vlivu, prestiže a příjmu. Těchto cílů dosahuje zvětšováním rozpočtu svého úřadu. Vyšší rozpočet jeho úřadu (sekce, odboru) mu umožňuje přijmout více zaměstnanců a prosazovat pro svůj úřad více kompetencí. Více kompetencí mu přináší větší vliv a prestiž. Zvětšení jeho úřadu bývá cestou ke zvýšení jeho platu. Více zaměstnanců mu umožňuje mít více času pro sebe a pro případné vedlejší úvazky...“
Zdroj: Ekonom č. 39/1999

Ze všeho vyplývá, že je tedy nevyhnutelné se naučit solidárně spolupracovat, výrazně rozšiřovat své znalosti v dalších disciplínách, sledovat vývoj ve světě, pozorovat organizaci podobných firem a oborů v Evropě, orientovat se na komplexní dodávky i za cenu kooperací a hlavně zvýšit výkon, tedy produktivitu práce a kvalitu.

Jedno je ale bohužel jisté. Všichni se s našimi současnými znalostmi a mnohdy chybným způsobem "státního" i komerčního uvažování v našem oboru v budoucnosti neuživíme. Umět v této nepříznivé situaci firmám pomoci je pro Komoru velkou výzvou. Bylo by pro nás dobré, kdyby to Komora opravdu uměla.

Pro VH KGK 20. – 21. 9. 1999, Moninec

Ing. Ivan Kříž, místopředseda KGK

30.9.1999

Další informace naleznete v článku "Manažerskými smlouvami proti byrokracii" časopisu Ekonom č.39/1999 na našem webu.

Z časopisu Zeměměřič č. 10/99