Cestovatelé objevovali svět z mnoha důvodů. První objevitelé, jako Marco Polo a Ibn Battúta cestovali s kupeckými karavanami. Postupný rozvoj obchodu s kořením, hedvábím i s porcelánem si vynutil hledání nových zdrojů a odbytišť. Na počátku všeho bylo možná jedno jediné zrnko pepře. Při honbě za kořením se vynalézá ledacos, jak vládnout světu, jak jej zkoumat, jak vytvářet bohatství.
   Rozvoj obchodu vyvolá rozvoj cestování. Rozvoj cestování si vynutil rozvoj kartografie a navigačních přístrojů. Šíří se mapy a knihy (v té době je vynalezen knihtisk). Dochází k výměně informací a zpráv o jiných národech, jazycích, náboženstvích, řemeslech. Přístavy se staly místem, kde se tyto informace a názory z různých koutů světa mísily. Významnými cestovateli byli námořníci vyslaní svými králi, vědci, zeměměřiči, přírodovědci, misionáři, kolonisté, dobyvatelé i dobrodruzi.
   Obrat v nazírání na kulatost Země byl podporován námořními cestami. Na letošní rok připadá 500. výročí připlutí Vasca de Gamy do Indie a proto bude věnována zvýšená pozornost právě této cestě. Přestože arabský cestovatel Ibn Battúta prošel na svých cestách přibližně třikrát více, je daleko známější cesta Marca Pola. Benátčan Marco Polo (asi 1254-1324), přezdívaný Milione, podnikl 1271-1295 cestu do Číny. Po návratu popsal cestu v knize Milion. Kniha dostala název pro Polovo líčení divů východní a jihovýchodní Asie, spojené nadto s ohromnými čísly, které byly pro ucho tehdejšího Evropana neuvěřitelné, přímo fantastické. Kniha ovlivňuje touhu i fantasii k hledání nových cest na východ. Ovlivňuje jak Kolumba tak i Magellana.
   Velký díl práce pro rozvoj námořní plavby a objevů vykonal čtvrtý syn portugalského krále Jana I princ Jindřich Mořeplavec (1394- 1460), na obraze Nuňa Concalvese. Jindřich je zakladatelem portugalské koloniální říše a od roku 1416 organizoval námořní plavby kolem západoafrického pobřeží. V Ságres založil hvězdárnu a první námořní školu na světě (někteří badatelé to ale zpochybňují). Psychologickou hranici - mys Bajador (26o 07' s. z. š), za kterou končil "tehdejší svět" první překročil Gil Eanes.
   Výpravy Dioga Cao se zúčastnil také Martin Behaim, autor prvního glóbusu. Behaim se také zasloužil o užívání Jakubovy hole (viz příští díl) v portugalském námořnictvu. Kam portugalští mořeplavci dopluli, tam stavěli kříže, tzv. padrao (padrao na mysu Cross 21o 48' j. z. š., kam doplul a kde r. 1486 Cao zemřel, viz také díl o kartografii). Bartolomeo Diaz (1450-1500) roku 1488 obeplul Mys Dobré naděje.
   Pokus o najití cesty do Indie směrem na západ podnikl Janovan ve španělských službách Kryštof Kolumbus (1451-1506). Při cestě r. 1492 připlul k ostrovům Ameriky. Jako první však připlul do Ameriky vikingský mořeplavec Leif Erikson (asi 950-1002). Vystoupil na zalesněnou pevninu s hojností ryb a vinné révy a nazval ji proto Vinland.
   Vasco de Gama (1469 - 1524) obeplul jižní Afriku a jako první r. 1498 doplul do Indie do Calicutu - dnes Kozhikode v Kérale na Malabarském pobřeží. Tverský kupec Afanasij Nikitin (+ 1472) dorazil do Indie již 20 let před Vasco da Gamou po strasti plné cestě na souši i na moři.
   Výprava Portugalce ve španělských službách Fernanda Magalhaese (vyobrazení dále) též Magellana (1480 - 1521) první obeplula Zemi (1519-1522) a podala tak experimentální důkaz o její kulatosti. Po zavraždění Magellana na Cebu dokončil první plavbu kolem světa Juan Sebastian Del Cano (1476 až 1526). Za to byl povýšen do šlechtického stavu, získal erb, na kterém je nápis "PRIMUS CIRCUM DEDISTI ME" (První mne obeplul), hřebíček, muškátový oříšek, tyčinka skořice nesené sultány z Tidore a Lolu na Molukách. První výpravu kolem světa popsal Antonio Pigafetta (1480 -1530).
   Amerigo Vespucci (1451-1512) italský mořeplavec podnikl v letech 1497-1504 ve španělských a portugalských službách řadu výprav k jihoamerickým břehům. Osud zařídil, že nový kontinent nebyl nazván Kolumbií po svém objeviteli, ale jménem Vespucciho. Vespucci zajímavě popisoval Ameriku, a proto se jí začalo říkat Amerigova země. Martin Waldsemüller r. 1507 po něm nazval kontinent Amerikou. Roku 1538 nazval Mercator Vespucciho jménem Severní i Jižní Ameriku. Jacques Cartier (1491 - 1557) objevuje pro Francii Kanadu. Holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman (1603 - 1659) prozkoumal oblast Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie. Objevil Tasmánii. Vitus Jonassen Bering (1681-1741) dánský mořeplavec v ruských službách proplul roku 1728 průlivem mezi Asií a Amerikou.
   James Cook (1728-1779) (vyobrazení dále) – na obraze Nathaniela Dance ve věku 47 let – uskutečnil tři výpravy kolem Země. Prozkoumal řadu tichomořských ostrovů, východní pobřeží Austrálie i polární oblasti. Jeho výpravy zahájily moderní vědecký výzkum při objevných plavbách. Pozoroval např. zatemnění Slunce Venuší 3. 6. 1769 na Tahiti, jeho lodě překročily jako první jižní polární kruh. První obeplul Zemi od západu k východu.
   Pokračuje i zkoumání kontinentů. V Africe významně přispěl ke geografickému výzkumu skotský misionář David Livingstone (1813 až 1873). V letech 1852 až 1856 prošel jako první Afriku od západu k východu, prozkoumal řeku Zambezi a objevil Viktoriiny vodopády a prameny Konga. Henry Morton Stanley (1841 až 1904) prozkoumal střední Afriku. Český lékař a cestovatel Emil Holub (1847 až 1902) podnikl v letech 1872-1879 a 1883-1887 cesty do jižní Afriky. Robert Cavalier de La Salle (1643 až 1687) zkoumá oblast od Kanady po Mexický záliv. John McDouall Stuart (1815 až 1866) přešel úspěšně jako první r. 1862 přes Austrálii od jihu k severu a zpět. Většina významných australských cestovatelů byli zeměměřiči. Roald Amundsen (1872 - 1928) zkoumal polární oblasti. Objevuje severozápadní průplav a dorazí jako první člověk na Jižní pól.

Příště se budeme zabývat navigačními přístroji.