K rozvoji vědy a kultury přispěli významným dílem Číňané a Arabové. Číňané vynalezli mimo jiné tuš, střelný prach, porcelán, ale především papír a kompas. Prostřednictvím Arabů se tajemství výroby papíru dostalo za hranice Čínské říše a v Evropě se začalo s výrobou papíru v 11. století. Na známkách bantustanu (domoviny) Venda v JAR je zobrazena výroba papíru r. 105 n. l. a kompas z 11. století. Magnetka má tvar ryby a plave na vodě. Arabové se stali ve středověku dědici řecké geografie. Přínos arabské vědy nespočívá jen v zachování řecké vzdělanosti a vědeckého poznání. Muslimští učenci předali dnešnímu světu dědictví, které obohatili vlastním přičiněním o mnoho nového. Řecká věda inklinovala k teorii, zatímco arabští učenci byli mnohem praktičtější v medicíně, astronomii, matematice aj. Arabové mají zásluhu na rozvoji trigonometrie, ale skutečný věhlas jim přinesla algebra.
   Při přepisu arabských jmen bylo použito knihy: TAUER, F.: Svět islámu, 1. vydání, Vyšehrad Praha, 1984, 268 s.

Al Chvárizmí Muhammad ben Músa (okolo 783 - 846)
   Arabský učenec, matematik a astronom. Al Chvárizmí (Chorezmí) je autorem významných traktátů o matematice a algebře (Kitáb al d abr wal-mukabala), přeložených do latiny již ve 12. století. Knihy měly vliv na rozvoj matematiky. Jeho zásluhou se Evropa seznámila s algoritmy matematických operací s arabskými číslicemi v desítkové soustavě. Z jeho jména je odvozen pojem algoritmus a z titulu jeho knihy o rovnicích pochází výraz algebra. Napsal také knihy o astronomii a geografii.

Aburrajhán Muhammad ben Ahmad al Bírúní (973 - 1048)
   Přibližně roku 1000 Bírúní, arabsko-perský lékař, astronom, matematik, zabývající se širokým spektrem vědních oborů (geologie, mineralogie, etnografie, historie, fyzika, geografie), zkonstruoval zařízení na dělení kruhů v hodnotě 5'. Astroláby s takto dělenými kruhy byly používány pro astronomická pozorování. Bírúní určil zemský poloměr ve druhém stupňovém měření - první provedl Erathosthenes (276 - 195 př. n. l.) -, ve kterém měřil délky pomocí dvou provazců na 12 951 369 loktů. V kontextu je uvedeno, že se jedná o tzv. černý loket, jehož hodnota byla stanovena na 49,29 - 50 cm, (HORÁK, Z.: Dějiny zeměpisu I. Starověk a středověk. Nakladatelství Československé akademie věd, 1. vydání, Praha, 1954, 160 s.). Z této hodnoty bychom mohli dostat neuvěřitelně přesnou hodnotu poloměru Země 6383 - 6475 km. Při určení postupoval takto: Z bodu o známé výšce změřil úhel, který svíraly oční paprsky, jež se dotýkaly tečny Země s horizontální rovinou oční. Poloměr vypočetl ze vztahu:

   Svou metodu použil v Indii, v místě, kde se zvedal nad okolní rovinu vrch. Nejprve změřil výšku vrchu a z něj pak určil poloměr a obvod Země.

Ibn al Haitham [Muhammad ben al Hasan - Alhazén] (965 - 1039)
   Ibn al Haitham se narodil se v Basře a působil v Káhiře. Nejvýznačnější z arabských fyziků a matematiků byl v Evropě znám pod latinským jménem Alhazén. Zabýval se vlastnostmi světla. Měl velký vliv na rozvoj optiky. Napsal řadu prací, týkajících se fyziologické a geometrické optiky: lomem a odrazem světla při průchodu čočkou a zrcadlem, principy vidění, atmosférickým tlakem a řešením kubických rovnic. Jeho "Pojednání o optice" bylo přeloženo do latiny již ve 12. století (1. vydání a v roce 1572). Napsal také řadu prací z matematiky a astronomie. Komentoval práce Euklida, Galéna, Ptolemaia, Archimeda i Aristotela. Ve svém díle se zmiňuje o temné komoře "camera obscura", která se později stala výchozím bodem fotografické a filmové techniky.

Ibn Síná - Avicenna (980 - 1037)
   Arabský filozof, přírodovědec a lékař. Ve svém díle zprostředkoval odkaz antické filozofie a vědy. Významně ovlivnil filozofické a vědecké my lení v Evropě.

al Idrísí (1100 - 1166)
   Z arabských geografů měl na Evropu největší vliv Idrísí. Pocházel z Ceuty. V roce 1138 se usadil na Sicílii, kde pracoval jako kartograf na dvoře normanského krále Sicílie Rogera II. Pro něj sestavoval mapy, z nichž nejproslulejší z roku 1154 (jiní autoři 1134) byla vyryta do stříbrné desky o průměru dvou metrů a svým obsahem předčila práce soudobých evropských kartografů. Je též autorem tzv. Rogerovy knihy, podrobně popisující Evropu. Kniha obsahuje 71 dílčí mapu světa a 70 lokálních cestovních map, které představovaly sedm klimatických pásem rozdělených do deseti úseků.

Muhammad ben Abdulláh - Ibn Battúta (1303 - 1378)
   Ibn Battúta je jedním z největších cestovatelů všech dob. Jeho přínos k poznání Země představuje vrchol, kterým přispěli arabští učenci a cestovatelé do pokladnice poznání Země. Pocházel z Tangeru a roku 1325 se vydal na cesty, na kterých prošel za tři desetiletí celý tehdy známý svět. Navštívil Egypt, katarakty Nilu, východní Afriku, Arábii, Persii, Indii, Ceylon, Sumatru, Bucharu, Čínu, Malagu a Granadu. Kolem roku 1351 se vydal na svoji poslední cestu do Timbuktu u břehu Nigeru, které René Cailé jako první Evropan, který se vrátil, navštívil až v roce 1827. V mnohém doplňuje Marca Pola.

Abú Zajd Abdurrahmán Ibn Chaldún (1332 - 1406)
   V knize Mukaddima (Úvod do dějin) popisuje geometrické vědy, mezi něž řadí sférická tělesa, kuželosečky, mates matiku, zeměměřictví (výměra a dělení pozemků, poměr výměr pozemků) a optiku. Vysvětluje též astronomii a astronomické tabulky.

Muhammad Taragaj - Ulugbek (1394 až 1449 - zavražděn)
   V letech 1427 - 1429 byla z Ulugbekova rozkazu postavena v Samarkandu (Uzbekistán) astronomická observatoř, největší stavba toho druhu na východě. Ulugbek zaujímá významné místo mezi astronomy a jeho katalog obsahoval 1 018 hvězd. Tabulky byly posledním pozoruhodným dílem v tomto oboru v islámském Orientě. Poloměr z části zachovaného mramorového sextantu Fahri je 40,2 m, což zaručovalo vysokou přesnost pozorování.

Piri Re'is (z. 1555)
   Turecký admirál a jeho proslulá mapa pobřeží Nového světa nakreslená již 21 let po jeho objevení (1513) na gazelí kůži. Mapa obsahuje informace pocházející z doby objevitelských plaveb Kryštofa Kolumba.

Školství a přístroje Muslimští učenci ve středověku psali knihy, stavěli observatoře - na známce je observatoř, kterou dal postavit v Istanbulu sultán Murad III (1574 až 1595) - a zakládali mnoho středisek vzdělanosti, kde vyučovali jak zacházet s různými přístroji jako astroláb, glóbus aj. Na syrské známce je znázorněn astroláb. V kulturním světě islámu byly běžné glóbusy. Na známce je nebeský glóbus perského matematika a astronoma 13. století Muhammada Ibn Muaijad al Ordhi z fyzikálního salonu drážďanského muzea.