K rozvoji vědy a kultury přispěli významným dílem Číňané. Vynalezli mimo jiné tuš, střelný prach, porcelán, ale především papír (asi 100 př. n. l.) a kompas. Prostřednictvím Arabů se tajemství výroby papíru dostalo za hranice Čínské říše a v Evropě se začalo s výrobou papíru v 13. století. Číňané vynikli také v astronomii. Výroba papíru První zmínka o výrobě papíru pochází z roku 105 př. n. l., kdy Cchaj Lun (121 - 50 př. n. l.) popsal výrobu papíru. V České republice je v provozu již 400 let ruční papírna ve Velkých Losinách. Na známkách bantustanu (domoviny) Venda v Jihoafrické republice jsou zobrazeny výroba papíru a kompas z 11. století. Kompas Číňané jej znali již ve 3. století našeho letopočtu v dynastii Chan. Při jeho použití se využívá magnetické pole Země. Existovala legenda o tom, že kompas byl vytvořen daleko dříve bohyní větrů Feng-chou. Číňané kompas nazývali "č'- nan" (ukazatel jihu). "Ukazatel jihu" ve tvaru lžíce s dobře vyleštěnou vypuklou částí a s tenkým držadlem byl vyroben z magnetovce. Ležel na dobře vyhlazené měděné nebo dřevěné desce uprostřed tak, aby se držadlo nedotýkalo desky. Lžíci bylo nutno nejprve roztočit. Po zastavení její držadlo ukazovalo na jih. Na okraji desky byla nanesena dělená stupnice k určení směrů. Později, v 11. století, nahradila lžíci zmagnetizovaná jehla nebo magnetka ve tvaru ryby plovoucí na vodě. V Evropě se kompas objevil kolem roku 1200. K plavbě podle kompasu se používaly portolánové mapy. Čang Cheng Učenec období dynastie Chan. Zkonstruoval hvězdný glóbus, na němž bylo 28 souhvězdí. V souvislosti s nebeským glóbem zdokonalil princip vodních hodin tak, že je mohl použít jako pohonu k otáčení glóbu. Zdokonalil kompas a sestrojil přístroj pro měření ujeté vzdálenosti (měřící vozík). Rozvíjel astronomii a závěry zapsal do několika knih z nichž nejznámější je "Lieng-sien" (asi r. 118). Zde např. dělí hvězdy do skupin podle intenzity svitu. Zabýval se také matematikou a filosofií. Jeho hlavní význam spočívá ve vynálezu seismografu. Seismograf se skládal ze závěsu, na jehož obvodě bylo připevněno osm draků. Každý drak měl v tlamě kuličku. Pod každým drakem byla umístěna žába s otevřenou tlamou. Zakymácelo-li se zařízení v důsledku zemětřesení, pak došlo k vychýlení (pádu) ve středu umístěného kyvadla. Pád kyvadla způsobil, že se otevřely čelisti draka a kulička vypadla do otevřené tlamy žáby. Z toho Cheng teoreticky usuzoval na směr, ve kterém došlo k zemětřesení. Cu Čung-c' V 5. století žil v Číně významný vědec, astronom a matematik, Cu Čung-c'. Určil s velkou přesností (1.10-7) veličinu Ludolfova čísla 3,141 592 6 < < 3,141 592 7. Teprve o 1000 let později, v roce 1427, samarkandský učenec al-Káší vypočetl ? přesněji na 16 cifer. Čang Suej [I-sin] Astronomii se učil u mnicha Jing-Čunga. Později se I-Sin stal buddhistickým mnichem. Protože historii dynastie psali konfuciánští mniši, zachovalo se o něm jen málo informací. Je známo, že ke konci života byl astronomem na císařském dvoře. Zde se zabýval sestavováním nových kalendářů a napsal také mnoho děl zabývajících se astronomií. I-sin určil polární souřadnice 28 hvězd Zodiaku. U stejných hvězd porovnával své výsledky s výsledky dosaženými jeho předchůdci. Na základě toho došel k závěru, že starší pozorování byla uskutečněna asi před 600 lety, tj. na začátku naší éry. To je také důkazem o stáří čínské astronomie. I-sin sestrojil s pomocí Lien Lin-ťiena bronzovou armilární sféru, pomocí níž určil souřadnice stálic. Také tyto souřadnice porovnával se staršími hodnotami. Přitom zjistil, že hvězdy v souhvězdí Střelce změnily svoji polohu vzhledem k rovníku a ekliptice. Změna polohy byla různá co do hodnoty i směru. Na základě této skutečnosti I-Sin vyslovil myšlenku o měnitelnosti vzdáleností mezi stálicemi. Pro pozorovatele nacházejícího se na Zemi vzájemná poloha hvězd nezůstane neměnnou. Jestliže se jedna a tatáž hvězda pozoruje v průběhu mnoha let je možné konstatovat, že se pohybuje na nebeské klenbě v důsledku vlastního pohybu o malou hodnotu měřitelnou na desetiny nebo setiny vteřiny. Úhlová změna hvězdy na nebeské klenbě v průběhu roku se nazývá vlastním pohybem hvězdy. Tento pohyb je různý co do velikosti i směru. I-sin tak vyslovil myšlenku o existenci vlastního pohybu hvězd odhalenou E. Halleyem až v roce 1718. I-sin vytvořil model nebeské sféry, na které byly vyneseny hvězdy. Model vytvořil ve shodě s pohybem nebeské sféry pomocí vody. Pomocí ozubených kol se pohybovaly také Slunce a Měsíc.
(joh)
Poznámky autora: |
|
Z časopisu Zeměměřič č. 12/2001 | ||