Stupňové měření v Číně

Druhé stupňové měření se uskutečnilo v roce 725 (dynastie Tchang) v údolí řeky Chuang-che. Projekt měření navrhl Liou-čou (544 - 610). Měření provedl až po jeho smrti v roce 725 Nao Kung-šao. Na projektu měření se podílel i I-Sin. Měření se uskutečnilo na 4 bodech a měřila se výška pólu nad horizontem a šířka. Délkové měření se provádělo vodorovně umístěným tenkým provazem na zpevněné zemi.

Výsledkem bylo určení délky jednoho stupně rovné 351 li (mílím) a 80 krokům. Bohužel se však nezná přesná délka li v době dynastie Tchang) (1 li = 300 kroků, li = 500 m).

Kuo Šou-ťing
(1231 - 1316)

Kuo Šou-ťing vytvořil 13 druhů astronomických přístrojů, které měly stupňové dělení. Kruhy stupnic se dělily ještě na 4 dílky. Pomocí přístrojů prováděl pozorování a určoval souřadnice stálic.

Z iniciativy Kuo Šou-ťinga byly určeny geografické souřadnice 27 velkých čínských měst v různých částech Číny. V té době existovalo 22 astronomických observatoří na kterých se prováděla pozorování. Podle jeho projektu byla vybudována nová budova observatoře, kde byl umístěn gnómon vysoký 40 čch' (stop), tj. asi 12,8 m.

Pomocí gnómonu se určovaly okamžiky letního a zimního slunovratu. Astronomické přístroje zhotovené Kuo Šou-ťingem byly armilární sféry, zjednodušené armilární sféry, kvadranty, sextanty, nebeské glóbusy, gnómony a přístroje pro určení času. V roce 1384 poblíž Nankingu vybudoval na Purpurové hoře astronomickou observatoř. Roku 1403 se stal Peking hlavním městem místo Nankingu. Do Pekingu byly také přeneseny astronomické přístroje. V roce 1437 byla na místě starší observatoře na jižní hradbě v Pekingu vybudována observatoř. Zde byly instalovány astronomické přístroje vyhotovené podle přístrojů v Nankingu.

Přístroje zhotovené Kuo Šou-ťinem se však nezachovaly. Jedním čínským důstojníkem byly pouze zachráněny armilární sféra, zjednodušená armilární sféra a nebeský glóbus. Později r. 1629 a 1674 byly v observatoři Pao-c'-che instalovány astronomické přístroje zhotovené podle návrhu Siou Huan-ci, které se nacházejí ve staré pekingské observatoři a Nankingské observatoři na Purpurové hoře. Všechny přístroje byly vyhotoveny z bronzu. Překvapují pečlivou úpravou a přesností dělení kruhu. U většiny přístrojů jsou kruhy děleny na stupně. Na kruzích jsou nanesena příčná měřítka, pomocí nichž bylo možné provádět čtení s vysokou přesností (u některých přístrojů až 15"). Každý stupeň se dělil na 15 dílků, tzn. že nejmenší dílek má hodnotu 4'.

Určil délku tropického roku na 365,2425 dne, tedy jen o 26 sekund delší než je dnešní platná hodnota.

Zjednodušená armilární sféra

Sloužila k určení rovníkových a horizontálních souřadnic nebeských těles. Přístroj (je pravzorem teodolitu) byl spojen se slunečními hodinami. Základ přístroje má rozměr 5,5 x 5 m. Na základu jsou kanálky pro vodu k urovnání přístroje. V horní části je instalován kruh o průměru 2 m s dělenou stupnicí. Kruh se otáčí kolem skloněné osy rovnoběžné s osou rotace Země. Kolmo k ose rotace jsou dva dělené kruhy (dole větší a nahoře menší) opatřené stupnicí, které sloužily k určení rovníkových souřadnic.

Uprostřed přístroje je připevněno 2 m dlouhé záměrné zařízení. U zakládání přístroje byly zřízeny sluneční hodiny.

Oba přístroje armilární i zjednodušená armilární sféra byly postaveny v observatoři v Nankingu na Purpurové hoře.

Stará Pekingská observatoř

Pochází z doby mingské dynastie. Je zde vystavena kolekce starověkých astronomických přístrojů. V Číně působili též jezuitští misionáři.

Armilární sféra z roku 1473

Má rozměry 2,4 x 2,4 m. Na podstavci je žlábek, do kterého se nalije voda. Pomocí vody ve žlábku se přístroj horizontoval. V horní části přístroje jsou tři pevné kruhy, představující nebeský rovník, nebeský meridián a horizont. Průměr těchto kruhů je 1,8 m, tloušťka 3 cm a šířka 8 cm. Uvnitř jsou další čtyři kruhy o průměru od 1,7 do 1,4 m těsně spojené mezi sebou.

Kruhy se otáčely kolem osy rovnoběžné s osou zemskou. Kruhy představují ekliptiku, nebeský rovník. Na vnějším okraji vodorovného kruhu je nanesena stupnice a také kruhy procházející body podzimní a jarní rovnodennosti a slunovratu.

Na vnějším okraji vodorovného kruhu je vyryta stupnice pro nastavení přístroje do azimutu. Na vnitřním okraji kruhu jsou vyryta souhvězdí zvěrokruhu. Na kruhu nazvaném nebeský rovník je nanesena stupnice představující zdvojené hodiny. Každá hodina je rozdělena na 100 částí. Na meridiánovém kruhu je nanesena stupňová stupnice. Na kruzích rovnodennosti a slunovratu je vyryta stupnice dělená na stupně. Na pohyblivém rovníkovém kruhu je vyryto 28 souhvězdí.

Vliv jezuitů

V Číně působili jezuité, kteří měli veliký vliv na císařskou vládu v oblasti astronomie.

Německý jezuita a astronom Johann Adam Schall von Bell (1592 - 1666) se stal dokonce vedoucím astronomického ústavu a dosáhl hodnosti mandarína (hodnostáře).

Ferdinand Verbiest (1623 - 1688) - belgický misionář, který působil v Pekingu za vlády císaře Li Chuang-čanga, jako astronom a matematik.

V Číně působil také Mateo Ricci (1552 - 1610), známku s Riccim vydala pošta Tchajvanu.

Observatoř Čchom song dä

Nejstarší známá astronomická věž v Kjongdžu v Koreji byla postavena v roce 634 za vlády královny Sondok (632 - 647) . Neobvyklý lahvovitý tvar není evidentně výsledkem chvilkového nápadu. Odborníci se domnívají, že celá stavba byla postavena na základě složitých astronomických vzorců. Dvanáct kamenů základny odpovídá zřejmě měsícům roku. Třicet vrstev kamenů představuje dny v měsíci. Dvacet čtyři kamenů, které vyčnívají v pravidelných vzdálenostech, odpovídá dvacetičtyřem sezónním podrozdělením lunárního a solárního kalendáře. Celkem je použito 366 kamenů, pro každý den v roce jeden.

Poznámka:
Transkripce čínských a korejských jmen byla konzultována v Orientálním ústavu AV ČR.
Příklady: Peking = Pej-t'ing = BEJING, Svátek dračích člunů = Tuan-wu-t'ie = DUANWUJIE

    vyvěšeno: 5.února 2002