[Home Page]             Jak pukaly ledy...


    (Dokončení z minulého čísla.)

   Existovala alternativa delimitace státních podniků a později privatizačních projektů?
   Jsem přesvědčen, že ani dnes bych nemohl rozhodnout jinak. Musím při této příležitosti poděkovat všem, kteří se mnou spolupracovali a pomáhali v často velice těžkém rozhodování. Byli to kolegové z úřadu, geodeti z Komory geodetů a kartografů, Českého svazu geodetů a kartografů a členové sekce odborových organizací zeměměřických a katastrálních úřadů a geodezie Odborového svazu státních orgánů a organizací.
   Při přemýšlení nad dalšími otázkami ing. Šedého jsem si uvědomil, že je zajímavé zrekapitulovat si celé období těch let s částečnou znalostí dopadů tehdejších rozhodnutí.
   Pro další vývoj resortu a zeměměřictví vůbec byla rozhodující léta 1991 až 1993. O roku 1991 jsem již psal, jen je třeba se zmínit o zákonu č. 455/91 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), který způsobil řadu problémů. Jeho dlouhé a obtížné projednávání skončilo pro nás nepochopitelnou formulací čl. 8, odst. 1, § 3 o tom, co není živností a řídí se jinými předpisy. Byla to činnost odpovědných inženýrů a geodetů. Kdy a kde výsledná formulace vznikla v průběhu připomínkového řízení, se vůbec nepodařilo vypátrat.
   Do roku 1992 jsme vstupovali s cílem vydání několika zákonů projednávaných od listopadu 1990. Anabáze jejich vzniku souvisela s ústavním zákonem ČSFR č. 556/90 Sb. - tzv. kompetenční zákon a byla podstatně ovlivňována nutností rozhodnout o tom, kam bude převedena činnost státních notářství po jejich privatizaci. Několika porad u místopředsedy vlády Rychetského se zúčastnili nejvyšší představitelé dotčených ministerstev a úřadů, soudů a právnických fakult České i Slovenské republiky. Přes značný odpor zástupců škol vznikla nabídka, aby činnost, týkající se evidence nemovitostí byla převedena do resortů ČÚGK a SÚGK a nebyl obnovován institut knihovních soudů a pozemkových knih.
   Při vědomí již tak obrovských problémů resortu bylo proto rozhodování o to těžší. Musím přiznat, že na mém rozhodnutí se podstatnou měrou podílel rozhovor s prezidentem obdobného úřadu (BEV) v Rakousku. Prezident Hrbek se osobně zasloužil o spolupráci našich služeb, nabídl jejich zkušenosti a umožnil získat informace o pracovních postupech tak ochotně, že jsem jeho stanovisku mohl dát značnou váhu. S předsedou SÚGK Horňanským jsme srovnávali znalosti našich pracovníků evidence nemovitostí s možnostmi ostatních resortů, uvažovali o možnosti převzetí pracovníků soudů a porovnávali počet našich právníků v okresech s tušenými úkoly po znovuzavedení intabulačního principu do našeho právního řádu. Rozhodli jsme, že za určitých podmínek na nabídku přistoupíme. Podmínkami v ČR byl převod 141 státních notářů, 252 odborných a administrativních pracovníků státních notářství včetně mzdových fondů k 1. 1. 1993, vyřešení umístění pozemkových knih a vzniklých dislokačních problémů v okresech.
   Po vyjasnění tohoto zásadního kroku bylo možné přijmout koncem 1. pololetí 1992:


   Ve druhém pololetí r. 1992 byl položen základ k obrovskému posílení významu resortu a jeho pracovišť - katastrálních úřadů a vytvořeny tak předpoklady jeho rozvoje v dalších letech. Vyhláška č. 126/93 Sb. s účinností ode dne vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR dne 28. 4. 1993 byla praktickým dovršením tohoto období.
   Bylo zahájeno období rozsáhlého technického vybavování pracovišť. Během roku 1992 jsme získali 50 mil. Kč na budování počítačových sítí a vybavení reprografickou technikou. V průběhu roku 1993 bylo vybaveno 46 pracovišť (na výpočetní techniku bylo určeno 64 mil. Kč, na reprografickou přes 19 mil. Kč).
   Převzetí agendy od státních notářů proběhlo bez větších problémů s výjimkou přechodu pracovníků. Koncem roku 1992 došlo totiž k platové úpravě soudců, a tak se stalo finančně nezajímavé přejít na vznikající katastrální úřady. V lednu 1993 nastoupilo v resortu 8 právníků a trvalo téměř 2 roky, než se podařilo získat další tak, aby na každém pracovišti byl alespoň jeden. S postupující privatizací také stoupal odchod zkušených pracovníků, takže bylo nutno v průběhu roku získat cca 1 000 nových.
   Nárůst požadavků na okresní pracoviště byl - proti mému přesvědčení - důvodem k rozhodnutí v průběhu roku omezovat a nakonec i ukončit vyhotovování geometrických plánů. Jsem i dnes přesvědčen o tom, že alespoň někteří pracovníci katastrálních úřadů by měli mít možnost získat praxi v jejich vyhotovování.
   Pro informaci široké obce zeměměřičů o tom, pod jakým tlakem jsme při rozhodování o činnosti pracovišť v okresech byli, uvedu několik čísel:
   V průběhu roku 1992 byly privatizovány 3 státní podniky - Kartografie Praha, Geodezie Brno a Geodezie Liberec. V roce 1993 schválila vláda privatizaci státních podniků Geodezie České Budějovice, Plzeň, Pardubice a Opava. Zůstala Geodezie Praha. Na snahu o její privatizaci ze strany úřadu na straně jedné a zákulisní jednání Magistrátu hl. m. Prahy za spoluúčasti některých pracovníků ministerstva pro privatizaci na straně druhé, nechci vůbec vzpomínat.
   Zde je nutno hledat odpověď na třetí otázku ing. Šedého.
   Růst soukromých firem či jednotlivců se přizpůsoboval zvýšené poptávce po zeměměřických pracích, nemalou úlohu sehrála i přitažlivost možnosti vyšších výdělků. Myslím si, že v této době většina nových podnikatelů dlouhodobě neuvažovala.
   A nyní ke čtvrté otázce. Agresivní představitelé soukromého sektoru velice brzy začali usilovat o možnost pracovat na státních zakázkách (mapování, budování bodových polí apod.), protože tyto činnosti zůstaly začleněny do rezortních organizací. Myšlenka přísunu stálých zakázek byla jistě lákavá, což se odrazilo v tom, že byly opakovaně vyvolávány akce ke zrušení samostatného rezortu, jeho začlenění do různých ministerstev a převedení katastrálních úřadů do rámce okresních úřadů. V pozadí navrhovaných organizačních změn byla představa, že státní zakázky budou převedeny automaticky podnikatelské sféře. Vláda, parlament a veřejnost byly účelově informovány, často lživě, a nebylo vždy jednoduché proti tomu zasáhnout. Pouze to odvádělo od normální práce a zbytečně komplikovalo život. Také zkušenosti s někdy neférovým jednáním pracovníků odcházejících ze státních podniků a arogance části nových podnikatelů přispěly v minulosti k rozporům mezi oběma vznikajícími sférami. Chování některých pracovníků rezortu vůči veřejnosti k dobrým vzájemným vztahům rovněž nepřispělo.
   Důležitost i výhodnost samostatné kapitoly státního rozpočtu pro zeměměřictví dovedou ocenit jen ti, kteří znají problémy vznikající při začlenění do jiné organizační struktury státní správy.
   K otázce poslední. V celém oboru existují dosud některé jevy, které jsou pozůstatkem minulých desetiletí, souvisejí s výchovou pracovníků a jejich vlastním přístupem k práci a ke společnosti. Uplatnění v praxi, ať se jedná o sféru státní či soukromou, je ve značné míře závislé na osobní angažovanosti jednotlivce, jeho ochotě rozhodovat a nést zodpovědnost, riskovat, často něco obětovat ze své pohodlnosti a také rozšiřovat své znalosti a odborný rozhled.
   Místo odpovědi na otázku o uplatnění zeměměřického potenciálu bych si dovolil několik otázek.
   Vezmeme-li v úvahu takovéto otázky, není odpověď jednoznačná, ale ukazuje cestu.

V Praze, dne 27. ledna a 3. března 2000.

    Ing. Ferdinand Radouch

            Další příspěvky:
                Zeměměřictví a katastr po deseti letech
                Podnikání v zeměměřictví

Z časopisu Zeměměřič č. 5/2000
[Server] [Rezort ČÚKZ] [Historie] [Pošta]