Mezinárodní geofyzikální rok 1957 - 8 Mezinárodní geofyzikální rok (MGR), který trval od poloviny roku 1957 do prosince 1958, přinesl mohutný nápor do Antarktidy. Navázal tak na dva Mezinárodní polární roky (jsou např. na známkách Monaca). V roce 1957 byla vypuštěna první umělá družice Země (na československých známkách k MGR je zobrazena 2. družice býv. SSSR vypuštěná 3. 11. 1957, dále meteorologická stanice na Lomnickém štítu). MGR byl zaměřen na geofyziku, meteorologii, astronomii, fyziku apod. V roce 1961 se podařilo dospět k dohodě, která byla nazvána Smlouvou o mírovém a vědeckém využití Antarktidy. Severní pól I Dne 21. května 1937 byla otevřena první polární výzkumná stanice "Severní pól I" (89° 25' s. š. a 78° 40' z. d.). Na stanici pracovali: Ivan D. Papanin (1894 - 1986), Pjotr P. Širšov, Ernest K. Krenkel a Jevgenij K. Fjodorov. Vedoucí stanice Papanin se staral o hospodářské věci, Krenkel udržoval spojení se světem, Širšov zkoumal směr mořských proudů, hloubku oceánu, teplotu vody a Fjodorov prováděl astronomická, gravitační a magnetická měření. Členové stanice sledovali každou změnu ledu v důsledku změny teploty. Stanice driftovala k jihu. (Drift je volné posouvání předmětu po vodní hladině vlivem mořských proudů a větrů. Driftující kry pokrývají téměř celou hladinu Severního ledového oceánu. Rychlost driftující kry v důsledku větru je asi 50krát menší než rychlost samotného větru). Stanice driftovala k jihu kolem nultého poledníku, později směrem k východnímu pobřeží Grónska rychlostí asi 0,5 m s-1. Kra ale pomalu pukala a tála. 4. února 1938 zůstal už jen malý zbytek kry o rozměru 50 x 30 m, ale i na něm bylo několik trhlin. Expedice ukončila svoji pouť dlouhou asi 2 500 km po 274 dnech 19. února 1938, kdy dosáhla 70° 44' s. š. a 19° 21' z. d. Posádka stanice byla evakuována na ledoborce Tajmyr (zachráněná posádka na Tajmyru je na známce) a Murmansk. V polovině března dorazila posádka do Petrohradu (Leningradu) po přestoupení na ledoborec Jermak. Dr. Andrija Mohorovičič (1857 - 1936) Chorvatský geofyzik a seismolog. Působil ve funkci ředitele záhřebské meteorologické observatoře. Studoval zemětřesení, objevil diskontinuitu rychlostí seismických vln. Mohorovičičova diskontinuita je rozhraní oddělující zemskou kůru od zemského pláště, na níž vzrůstá rychlost seismických vln. Její hloubka pod povrchem je větší pod kontinenty (v Himalájích více než 70 km), menší pod oceány (i méně než 5 km). V ČR od 30 do 40 km. Mezinárodní unie geodetická a geofyzikální IUGG International Union of Geodesy and Geophysics sdružuje 7 specializovaných asociací. Zabývá se od svého vzniku výzkumem tvaru zemského tělesa. Od roku 1919 pokračuje v práci předchozích komisí pod tímto názvem. První kongres se konal v Římě roku 1922. Třetí zasedání komise se v roce 1927 konalo v Praze. Další zasedání byla např. v Moskvě (1971), v Canbeře (1979). Známka věnovaná XII. zasedání IUGG v Helsinkách (1960) byla uveřejněna v Zeměměřiči č. 1+2/2001. Německá známka byla vydána u příležitosti kongresu v Hamburku v roce 1983. |
40. výročí MGR Severní pól I A. Mohorovičič Kongres IUGG v Hamburku
|
Poznámka: V některých minulých číslech Zeměměřiče jsme se již s geofyziky setkali, např. s Chr. Hensteenem v čísle 8+9/2000.
(joh)
vyvěšeno červenec 2001
Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/2001 | ||