Teoretickým základem studia geodezie a kartografie jsou matematickofyzikální vědy. Naopak rozvoj matematiky významně ovlivnila astronomie, navigace a zeměměřictví. V našem seriálu byla uvedena již celá řada matematiků např.: al Chvárizmí (zavedení výrazu algebra - viz Zeměměřič č. 9+10/1998), Arzachel (al Zarkálí), al Bírúní, G. Galilei, E. Torricelli, J. Bürgi (jeden z vynálezců logaritmů), R. Descartes, T. Brahe, M. Marci, Maupertuis, C. F. Gauss (Gaussův algoritmus), V. J. Struve, J. Lagrange (Výpočet vyrovnání podmínkových pomocí korelát), P. S. Laplace (Laplaceovo-Gaussovo - druhé Gaussovo zdůvodnění aritmetického průměru, zdůvodnění metody nejmenších čtverců), G. Monge, I. Newton, Ch. Huygens, Archimédes, Aristarchos ze Samu, Hipparchos, Tháles, Pythagoras (Pythagorova věta - Zeměměřič č. 7+8/1999), R. Skuherský (oblíbený profesor matematiky na Pražské polytechnice), F. J. Gerstner, B. Bolzano (Zeměměřič č. 5+6/1998).

Středověká početní tabulka, rozdělená na sloupce s posuvnými počítacími známkami. Tabulka se podobala počitadlu. Abakus znali již Číňané a nazývali ho suan-pan. Obdobou abaku v Japonsku byl soraban. (Čínské matematice a astronomii bude věnována pozornost v některém následujícím čísle Zeměměřiče.)

Řecký astronom, matematik a zeměpisec. Je znám jako autor geocentrické světové soustavy (se středem v Zemi), která byla upravena např. Mateo Riciolim nebo Tychonem Brahe. Tato soustava byla nahrazena až heliocentrickou soustavou (se středem ve Slunci) M. Koperníka. Je dále autorem díla "Megalé syntaxis" (Velká soustava) o 13 knihách. (V hudebním sále pražského Klementina jsou tyto osobnosti zobrazeny včetně španělského astronoma - krále Alfonse X.)

Významným matematikem ve středověku byl francouzský mnich Gerbert, který se stal v roce 999 papežem a přijal jméno Sylvester II. Studoval v klášterní škole v Aurillac v rodné Auvergne. Byl prvním západním učencem, který šel do Španělska studovat matematiku arabského světa.

Nastoupil jako učitel klášterní školy v Remeši. Působení na této škole přerušil jen na dobu tří let (981 - 983), kdy jako opat byl postaven do čela severoitalského opatství v Bobbiu. V tamní bohaté knihovně našel "Kodex Arcerianus" a Boethiovy knihy o aritmetice a geometrii, tedy rukopisy, ze kterých vzešla jeho "Geometria", první středověké dílo o zeměměřictví.

Gerbertovo dílo čerpalo jak z římských, tak i z arabských pramenů. Ze spisů římských agrimensorů převzal metody měření vzdáleností a výšek, založené na vlastnostech podobných trojúhelníků vytvořených jednak přímo, jednak odrazem v zrcadlech, popř. vržených stínem předmětu a gnómónu. Z arabských pramenů čerpal Gerbert řešení úlohy určování vzdáleností a výšek ze dvou stanovisek ležících s cílem v jedné svislé rovině.

Pierre de Fermat vyřkl na základě Diofnetova rukopisu "Aritmetica" větu, že neexistují tři přirozená čísla, pro která by platila rovnice xⁿ + yⁿ = zⁿ pro n > 2. Větu dokázal v roce 1995 anglický matematik Andrew Wiles (*1953).

Stačí vzít např. tři čísla x = 3, y = 4 a z = 5 nebo jejich násobky 6, 8, 10. Uvedená čísla, kterým se říká také čísla pythagorejská, zná každý geodet, neboť se pomocí nich dá vytyčit pásmem pravý úhel. Již staří Egypťané používali tato čísla k vytyčování pravého úhlu svých obdivuhodných staveb. Fermat byl spolu s Pascalem zakladatelem matematické teorie pravděpodobnosti.

Francouzský matematik, fyzik a filosof. V matematice se zabýval výpočty binomických koeficientů, teorií pravděpodobnosti, kuželosečkami. Sestrojil první mechanický sčítací stroj. Formuloval Pascalův zákon o rovnoměrném šíření tlaku v kapalinách.

Prvky binomického rozdělení pravděpodobnosti dávají známý symetrický Pascalův trojúhelník, který má tvar:

Pascalův trojúhelník byl již uveden v čínském matematickém traktátu z roku 1303.

Německý filozof, vědec a diplomat. Zabýval se celou řadou vědních oborů, např.: matematikou, geologií, historií. Iniciátor založení Akademie věd v Berlíně. Nezávisle na Newtonovi položil základ diferenciálního a integrálního počtu. Jeho symbolika se používá dodnes. Zkonstruoval na tehdejší dobu dokonalý mechanický počítací stroj.

Bernoulli je příjmení několika švýcarských matematiků a fyziků, z nichž nejznámější byli Jacob a Johann.

Jacob studoval teologii, byl matematik, fyzik a astronom. Spolu se svým bratrem Johannem rozvíjel infinitesimální počet. Zakladatel počtu pravděpodobnosti, teorie chyb, variačního počtu, objevil zákon velkých čísel. Je známa binomická (Bernoulliho) řada pro počet pravděpodobnosti. Je autorem publikace "Ars conjectandi", která vyšla po jeho smrti v roce 1713. Zabýval se použitím polárních souřadnic a studiem řetězovky.

    vyvěšeno: 6.9.2001