Devatenácté století bylo obdobím intenzivního stupňového měření v Evropě a v Indii a je poměrně dobře zastoupeno ve známkové tvorbě.

   Boškovič (je také zobrazen na slovinských bankovkách) měřil poledníkový stupeň severně od Říma v letech 1751 - 1753. Dále přiměl císařovnu Marii Terezii, aby stupňové měření provedlo i Rakousko. Měření uskutečnil Josef Liesganig (1719 - 1799). Základnu měřil u Vídeňského Nového Města a trigonometrickou síť umístil od Soběšic u Brna, přes Vídeň a Štýrský Hradec (Graz) až do Varaždína v severním Chorvatsku. Délku jednoho stupně v zeměpisné šířce 48º 43' určil na 57 086 toises a v zeměpisné šířce 45º57' na 56 881 toises.

  Významný matematik, fyzik, geodet a astronom. Již ve škole projevil mimořádné matematické nadání. V r. 1786 se odehrála známá příhoda se součtem číselné řady 1+2+3+...+100, který mladý Gauss určil během okamžiku. Roku 1801 vypočetl dráhu planetky Ceres. V roce 1807 se stal vedoucím katedry matematiky a současně ředitelem hvězdárny v Göttingenu. V letech 1821 až 1825 prováděl triangulaci Hanoverska v délce 2º. Na základě rozboru měření zenitových úhlů určil hodnotu refrakčního koeficientu k = 0,1306 (1823). Napsal práce věnované vyšší geodezii. Praktické podněty ho vedly ke studiu statistických a pravděpodobnostních zákonitostí. Vytvořil teorii komplexních čísel. Rovina komplexních čísel se nazývá Gaussovou rovinou. Známá je jeho Gaussova křivka a zákon hromadění skutečných chyb. Když umíral, byl nazván současníky "knížetem matematiky". Gauss, jeho křivka, schéma hanoverské sítě a sextant jsou na bankovce 10 DM.

  Významný matematik, astronom a geodet. Ředitel univerzitní observatoře v Královci (dnešním Kaliningradu v Rusku). Zúčastnil se stupňových měření v Dánsku pod vedením Schumachera, Hanoversku pod vedením Gausse. Roku 1831 prováděl Bessel stupňové měření s propojením na triangulaci ruskou a pruskou ve východním Prusku v oblasti Memelu (dnešní Klajpedy) . Jeho největším dílem v oblasti vyšší geodezie a geodetické astronomie je stupňové měření, které trvalo 4 roky a délka oblouku byla 3º 04'. Výsledky publikoval společně s J. J. Bayerem v díle "Grandmessung in Ostpreussen und ihre Verbindung mit Preussischen und Russischen Dreiecksketten" v roce 1838. Bessel vypracoval metodiku stupňového měření, zkonstruoval základnový přístroj nesoucí jeho jméno (koncový přístroj, skládající se ze železného a zinkového pásu umožňující určit vliv teploty; k měření doměrků vytvořil křišťálový "Besselův" klínek). Na základě analýzy měření se zabýval výběrem podpěrných bodů při měření základnovým přístrojem. Jako nejvhodnější doporučil body (známé jako Besselovy body) ve vzdálenosti 0,22031 l od konce základny, kde l je délka základnového přístroje. Na základě výsledků stupňových měření určil Bessel rozměry referenčního elipsoidu, který použil Josef Křovák pro Jednotnou trigonometrickou síť katastrální.

  Ruský astronom německého původu (Friedrich Wilhelm von Struve) a první ředitel Pulkovské hvězdárny u Petrohradu organizoval stupňová měření v letech 1816 až 1852 v oblasti rusko-skandinávské. Celková délka oblouku byla přibližně 2 821 km tj. 25º 20'08,29". Stupňového měření se zúčastnila řada geodetů: Tanner, Walbeck, Woldstedt a norský geodet a geofyzik Christian Hansteen (1784 - 1873), který společně se Selanderem zaměřili v letech 1844 - 1851 úsek mezi Tornio a Fuglenes.

  Španělský generál a geodet patří mezi významné osobnosti usilující o geodetickou evropskou integraci v 19. století. Narodil se v rodině s dlouholetou vědeckou a vojenskou tradicí. Na základě svých zkušeností se zasloužil o vydání několika vládních dekretů o zahájení a rozvíjení státní vojenské triangulace a mapování. Ibaněz se věnoval konstrukci základnových přístrojů. Jeho základnový přístroj byl poprvé použit k určení délky základny Madridejos u Toleda (14,66 km, rychlost měření 30 m za hodinu a přesnost asi 1,7.10^-7). V roce 1861 byl zvolen členem Královské akademie věd. Byl předsedou mezinárodní komise pro míry a váhy. Byl ustavujícím činitelem Geografického a statistického ústavu v Madridu. Vrcholem jeho tvůrčí činnosti bylo vyprojektování materiálně technického zabezpečení a řízení triangulačního spojení Pyrenejského poloostrova se severní Afrikou (Alžírskem) ve spolupráci s francouzskými geodety v roce 1879. Ibaněz měl vzácné lidské vlastnosti a organizační schopnosti. Po zásahu "shora" odešel s celou rodinou do Francie, kde také v roce 1891 v Nice zemřel.

  Stupňová měření jsou podrobně popsána v učebnicích vyšší geodezie - ve skriptech "Historie zeměměřictví" od E. Procházky.

    Příští díl bude věnován délkové jednotce metru.