K určení rozměru Země se prováděla tzv. stupňová měření, ve kterých se určila délka jednoho stupně (zpravidla ve směru poledníku) a z něj pak délka poloměru Země.
        První stupňové měření provedl Eratosthenes mezi městy Syenou (dnešním Asuánem) a Alexandrií. Druhé stupňové měření provedl Biruní (viz Zeměměřič č. 9+10/1998).
        V roce 1666 byla založena pařížská Akademie věd, která si za svůj nejdůležitější úkol vytkla stanovit správný rozměr Země. Akademie věd rozhodla za podpory ministra financí Ludvíka XIV. Jeana Baptiste Colberta i filosofa Voltaira o stupňovém měření, aby byl ověřen tvar Země, neboť vědecká obec zastávala dva protichůdné názory. Vědci kolem Cassiniho zastávali názor, že Země má tvar protažený směrem k pólům (tvar citrónu). Newton a Huygens (viz Zeměměřič č. 4/2000) na základě působení odstředivé a přitažlivé síly došli k opačnému názoru, že Země je naopak zploštělá na pólech a má tvar elipsoidu.
        V té době byla již známa metoda triangulace, která byla využita např. Willebordem Snelliusem v roce 1615 v Holandsku.
        K tomu, aby mohla být otázka uspokojivě zodpovězena, musela být provedena dvě stupňová měření, aby mohla být určena délka jednoho stupně jednak v blízkosti rovníku a jednak v oblasti pólu. Protože oblasti rovníkové Afriky, Nové Guineje i Amazonie nebyly dostatečně prozkoumány, zbývalo pouze území tehdejšího Peru (dnešního Ecuadoru), které však patřilo Španělsku. Španělský král Filip V. učinil výjimku a udělil vědcům povolení do jinak zakázaných oblastí Střední a Jižní Ameriky.
        Členy expedice do Ecuadoru byli: Charles-Marie de La Condamine (1701 - 1774) - přivezl jako první do Evropy kaučuk, Pierre Bouguer (1698 - 1758) a Louis Godin (1704 - 1760). Výprava se vydala do Ameriky v roce 1735. Přistáli v přístavu Cartagena. Španělská správa přidělila výpravě místní učence Jorge Juana y Santacillu a dona Antonia de Ullou. Ti jim svou znalostí země i lidí významně pomohli. Nejprve přešli kontinent v oblasti Panamy a podél pobřeží se plavili do Quita. K výpravě se později přidal kartograf, matematik a znalec místních indiánů a jejich řeči Pedro Vincente Maldonado. Měření trvalo pět let. Průměrný věk členů expedice byl 33 let. Amplituda oblouku měřila 3?07Ę. Výsledky členů expedice přepočítal Jean Baptiste Joseph Delambre (1749 - 1822) a určil délku jednoho meridiánového stupně převedenou na hladinu moře na 56 737 toises. Podle místa měření se nazývala "toise du Pérou".
        Druhá výprava měřila v Laponsku v roce 1736 a práce trvaly do roku 1737. Výpravu vedl Pierre Louis Moreau de Maupertuis (1698 - 1759), jeden z nejznámějších fyziků, který se později stal předsedou Pruské akademie věd v Berlíně. Výpravy se zúčastnili např. Alexis Claude Clairaut (1713 - 1765) a Anders Celsius (1701 - 1744), Měření se konala s velkým spěchem a za velkého mrazu. Délka jednoho stupně byla stanovena na 57 422 toises. Tím byl potvrzen Newtonův názor na zploštění Země na pólech. La Condamine, vybaven kopií mapy pátera Fritze, se rozhodl pro cestu zpět (dlouhou 5 000 km) po Amazonce na balzovém voru. Na základě přesných měření mapu doplnil a opravil. Tak vznikla nová, přesnější a podrobnější mapa Amazonky. Kromě tvaru a směru řečiště zaměřil také hloubku a šířku veletoku a jeho přítoků, sílu proudu a popsal ryby, ptáky, plazy a savce, objevil také kaučukovník. La Condamine prozkoumal přes 40 000 km2 okolí Amazonky. 19. září 1744 doplul do ústí Amazonky. Zbytek života věnoval zpracovávání shromážděného materiálu. Čelil také útokům Bougera. Na konci svého života dosáhl velikého uznání za svůj přínos při objevování Jižní Ameriky. Přestože byl duševně zdráv, jeho zdraví po všech překonaných útrapách chřadlo. Do světa odcházel mlád a plný síly, energie a odhodlání, ale vrátil se zesláblý, kulhal a ohluchl na jedno ucho. Jeho zdravotní stav se zhoršoval. V roce 1763 úplně ochrnul. Když v roce 1774 umíral, neschopný pohybu a hluchý, zanechal po sobě vědecký odkaz a z něho vyplývající nové úkoly. Ten, kdo na tuto výzvu odpověděl, byl Alexander von Humboldt (1769 - 1859).