Mikuláš Koperník (1473 - 1543) a Jan Hevelius (1611 - 1687)

   Ve známkové tvorbě různých zemí je věnován široký prostor Mikuláši Kopeníkovi. Archimédes chtěl pohnout Zemí, kdyby měl pevný bod. Mužem, který zastavil Slunce a uvedl do pohybu Zemi, byl Mikuláš (Mikolaj) Koperník. Narodil se v Toruni jako syn tamnějšího měšťana. Jeho děd údajně pocházel z vladycké rodiny z Čech z osady Koprníku v okrese Mladá Boleslav [1].
   Mikuláš Koperník studoval na Jegellonské univerzitě v Krakově a nejvíce se zajímal o astronomii.
   Koncem 15. století odešel do Itálie, kde studoval na boloňské, padovské a ferrarské univerzitě právo, lékařství a také astronomii. V Itálii se seznámil s myš- lenkou řeckého filozofa Aristarcha ze Samu, který žil před 17 stoletími, že Země a ostatní planety obíhají kolem Slunce (viz. 3. díl našeho seriálu).

   Po návratu do vlasti strávil většinu života v katedrále ve Fromborku jako kanovník. Mnoho let zasvětil astronomickým pozorování a výpočtům. Na jejich základě popsal heliocentrickou soustavu v díle
   De revolutionibuorbium coelestium libri VI (O obězích nebeských sfér šest knih). Přestože měl na toto téma řadu přednášek, knihu uveřejnil až v roce 1543, roce své smrti. Myšlenky v této knize ovlivnily myšlení nejen Galileiho a Keplera, ale i Newtona a dalších.
   Koperník prováděl svá pozorování pomocí trikveru. Trikver (triquet-rum) – paralaktické pravítko je starobylý přístroj na měření zenitových vzdáleností hvězd. Vyvinul se z gnómonu. Byly na něm připevněný dvě pohyblivá ramena.
   Jedno remeno (alhidáda) s průzory na pozorování hvězdy bylo upevněno na vrcholu. Odchylka od tyče gnómonu udávala zenitovou vzdálenost hvězdy a měřila se na druhém ramenu se stupnicí. Později bylo druhé rameno nahrazeno částí kružnice a tak vlastně vznikl kvadrant, sextant a oktant. Trikver patřil mezi základní přístroje Koperníka a jeho doby.

   Polsko se může pochlubit ještě jedním vynikajícím astronomem a to Janem Heveliusem. Jan Hevelius působil v Gdaňsku, kde vybudoval v roce 1641 na střechách v Kořenné ulici skvěle vybavenou hvězdárnu. Pomocníka si našel ve své ženě. Margareta Koopmanová se vyznala nejen v pozorování a ve výpočtech, ale zho-tovovala nákresy, které přenášela na mědirytinu a uměla i je vytisknout. Hvězdárna byla zničena při požáru v roce 1679. Tři králové a to anglický, francouzský a polský poskytli Heveliovi pomoc, aby si mohl vybudovat novou observatoř. Byl členem Královské společnosti (Royal Society).
   Pro dosažení co největšího zvětšení dalekohledu konstruoval Hevelius dalekohledy s velkou ohniskovou vzdáleností objektivu. Dalekohledy dosahovaly délky až 45 metrů. Tato monstra měla však nevýhodu v malém zorném poli a ve velké těžkopádnosti. Přestože Hevelius stavěl takovéto dalekohledy, dával přednost měření přístroji bez optiky. Dalekohled sloužil vlastně k prohlížení oblohy.
   O zlepšení výkonnosti přístrojů se snažil připojením záměrných zařízení, nonií, mikrometrů aj. V letech 1648-1682 prováděl měření magnetické deklinace.
   Hevelius popsal několik komet, vydal Atlas Měsíce, objevil 1564 hvězd. Selenografia (Atlas Měsíce) vyšla v roce 1647. Jednotlivým měsíčním útvarům dal názvy, které se zachovaly dodnes. Další práce byly vydány jeho manželkou po jeho smrti. Cometographia vyšla v roce 1688. Nebeský atlas a katalog hvězd Prodromus astronomiae (Posel astronomie) vyšel v roce 1690. (joh)
   Příště o Galileo Galileim.

Literatura:
[1] Příruční slovník naučný II díl G-L. Nakladatelství ČSAV Praha 1963.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 5/99