[pošta]             Katastr nemovitostí po kapkách (potřetí)


    (poprvé)             (podruhé)            (potřetí)            (počtvrté)            (popáté)            (pošesté)


    Vžijte se do doby, kdy žili vaši praprarodiče. Zapomeňte na usměvavé pracovníky na současných KÚ, neboť v době, do které se vracíme, zde pracovali v klotových rukávech úředníci patřičně odměření. V platnosti byl katastr, který přežil své tvůrce.

Reambulace stabilního katastru (1869 - 1882)
Protože stabilní katastr nebyl spolehlivě doplňován nastalými změnami, zejména nebyla doplňována katastrální mapa, neshodoval se postupně se skutečností. Požadavkům neodpovídaly ani pozemkové knihy, a tak vznikaly pochybnosti o rozsahu knihovního tělesa a scházely i podrobnější údaje o právech. Hlavním nedostatkem katastru, který byl především důvodem pro jeho revizi (reambulaci), byl nízký a nestejnoměrný odhad čistého výnosu, vycházející z úrovně cen plodin z roku 1824, a tudíž neodpovídající novému způsobu hospodaření. To vedlo k vydání zákona ze dne 24. května 1869 číslo 88 ř.z. "O revizi katastru daně pozemkové". Úkolem reambulace bylo zejména jednorázové doplnění měřického i písemného elaborátu katastru všemi změnami nastalými od původního měření a následné provedení nového, tzv. všeobecného vcenění a vtřídění pozemků. Hlavní zásady vceňování byly zákonem upraveny tak, že dani podléhaly veškeré pozemky zemědělsky a lesnicky užívané, nebo které byly schopny zemědělského zpracování. (Zastavěné plochy a nádvoří byly nově zařazeny mezi plochy nepodléhající zemědělské dani.) Základem daně byl opět čistý výnos, v závislosti na druhu obdělávání (kultuře) a bonitě pozemků. Nově upravenými kulturami byly: role, louky, zahrady (chmelnice), vinice, pastviny, alpy, lesy, jezera (rybníky, močály), parifikáty a neplodná půda. Bonita pozemků byla vyjadřována 6 až 8 třídami.

Změny se vyznačovaly rumělkou
Pro měřické práce, které představovaly mimořádně rozsáhlý úkol, vydalo ministerstvo financí "Nařízení o způsobu provádění prací měřických při upravení daně pozemkové dle zákona ze dne 24. května 1869". Podle této instrukce bylo nutno zjistit veškeré nastalé změny v kultuře, osobě a předmětech měření (bez ohledu na to, zda byly, či nebyly ohlášeny), tyto vyšetřit a zaměřit, doplnit katastrální mapy, určit plochy jednotlivých kultur a dílů různé bonity a vyhotovit sumáře obcí podle kultur a bonit. Pracovalo se na litografických otiscích map, využívaly se i stávající indikační skici. V případě nemožnosti použít pro množství změn stávající katastrální mapu, bylo možné (po řádném zdůvodnění a souhlase předsedy zemské komise) provést nové vyměření podle instrukce z roku 1865. Nové vyměření části obce nepřesahující 500 jiter (t.j. rozsah mapového listu 1:2 880) bylo na rozhodnutí geometra. V bodě 17 bylo přímo stanoveno, že "při provádění prací měřických má říditi se geometr instrukcí z roku 1865, použíti tam uvedených základních pravidel, strojů a pomůcek a má se vynasnažiti, aby práce tyto pokud možno urychlil". Změny se v mapách vytahovaly rumělkou, neplatná parcelní čísla a názvy se škrtaly, změněné hranice se přeškrtávaly dvěma krátkými čárkami. Byla přesně stanovena pravidla označování nově oddělovaných parcel (poddělení ve formě zlomku). Při reambulačních pracích bylo též uloženo stabilizovat trigonometrické body, opravit a doplnit jejich místopisy a zakreslit tyto body do mapy. Podle bodu 27 měl po skončení polních prací geometr pouze 8 dnů na vyhotovení a odevzdání všech požadovaných elaborátů. Při kontrolním měření byla dovolena odchylka 1/80 délky určené z mapy (oproti 1/200, resp.1/100 podle instrukce z roku 1865). Výsledky revize zapisovali inspektoři do revizního deníku s poznámkou o schopnostech a píli úředníka, a tento předkládali ministerstvu financí. Zákon o revizi katastru daně pozemkové také stanovil, aby úplná revize katastru, při které se má měřický úředník přesvědčit, zda všechny změny jsou zaneseny v mapě a zda se shodují se skutečností, byla provedena každých 15 let. Vlastní reambulace byla dokončena v roce 1880, takže od 1. 1. 1881 mohla být provizorně zavedena nová pozemková daň. Reklamační řízení bylo ukončeno v roce 1882. Velmi krátká doba na tak náročné a rozsáhlé dílo (necelých 11 let) a vysoký tlak na včasné dokončení vedly k zaměstnávání nezkušených a neodborných sil. Práce byly prováděny ve spěchu, povrchně a neodborně. Výsledkem bylo podstatné znehodnocení map stabilního katastru. Podobných akcí, kdy množství práce bylo nadřazeno kvalitě, lze bohužel v další historii katastru nalézt více.

Nové pozemkové knihy (1874)
Výsledky reambulovaného katastru měly sloužit i k založení nových pozemkových knih. Stávající pozemkové knihy stabilního katastru nevyhovovaly potřebám soudů ani občanů, protože neudávaly dostatečně podrobně a přesně jednotlivé části knihovního tělesa (tedy jednotlivé pozemky) zapsaného pod jednou knihovní vložkou na jednom listu hlavní knihy držebností a dále neobsahovaly, jaká práva a povinnosti jsou s knihovním tělesem spojeny. To vedlo k vydání zákona z 25. července 1871 č. 95 ř.z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (obecný knihovní zákon), který nabýval účinnosti při zřízení nových pozemkových nebo horních knih podle zemských zákonů dnem, kdy bude započato s jejich vedením. Pro Čechy byl vydán zemský zákon ze dne 5. prosince 1874, č. 92 z.z.Č. "O založení nových knih pozemkových pro Království české a o jejich vnitřním zařízení". Obdobné zákony byly vydány pro Moravu z 2. června 1874, č. 97 ř.z., pro Slezsko z 2. června 1874, č. 98 ř.z. Tyto zemské předpisy upravují některá ustanovení obecného knihovního zákona odchylně, např. zápisy nemovitostí obsažené do té doby jen v zemských deskách. Do pozemkových knih měly být zapisovány všechny nemovitosti a všechna práva, která byla prohlášena za rovna nemovitým věcem. Vyloučen z nich však byl veřejný statek a nemovitosti zapsané v horních a železničních knihách. Co je veřejným (obecným) statkem, vyplývalo z obecného občanského zákoníku z roku 1811, č. 287 a č. 288 a z dalších nařízení. Patřily sem věci, které si nemohl nikdo přivlastnit, ale které mohl užívat každý obyvatel státu, tedy např. silnice, řeky, přístavy, náměstí, návsi, veřejné cesty, vody (pokud nejsou v soukromém vlastnictví) apod. O všech nemovitostech nezapisovaných v pozemkových knihách (tedy součástech veřejného statku, nemovitostech zapsaných v horních a železničních knihách a zemských deskách), ale i o nemovitostech ležících v jiném katastrálním území, než v jehož knize jsou zapsány (přespolní pozemky), se vedly seznamy s údaji umožňujícími zápisy o těchto nemovitostech vyhledat. Změny v seznamu veřejného statku se prováděly výhradně podle údajů katastru, neboť obecný knihovní zákon se na veřejný statek nevztahoval.

Systém hlavní knihy
Pozemkové knihy byly zařízeny podle systému hlavní knihy. Pozemková kniha sestávala z hlavní knihy, sbírky listin a map pozemkových knih. Pomůckami pro snadnější přehled byly osobní a věcný rejstřík, seznamy veřejného statku a seznamy parcel zapsaných v jiných knihách.

Hlavní kniha pro katastrální území
Hlavní kniha, vedená pro každé katastrální území, se skládala z jednotlivých knihovních vložek určených k zápisu knihovních těles a právních vztahů s nimi spojených. Za knihovní těleso byla považována někdy jediná nemovitost, obvykle však šlo o jejich ucelený hospodářský soubor, spojený osobou téhož vlastníka nebo spoluvlastníků. Každá knihovní vložka se členila na 3 části (listy).
   List A (list statkové podstaty) měl dva oddíly. V prvním se zapisovaly podle parcelních čísel vedených v katastru všechny nemovitosti tvořící knihovní těleso, včetně kultury, čísel domů, popř. označení jiných staveb. V druhém oddíle se zapisovaly změny knihovního tělesa a také oprávnění spojená s vlastnictvím uvedených nemovitostí, tedy služebnosti a věcná břemena.
   List B (list vlastnický) udával vlastníka nemovitostí, způsob nabytí vlastnictví a jeho změny. U spoluvlastníků se zde zapisovaly ideální spoluvlastnické podíly, dále se zde zapisovala osobní omezení vlastníků, např. nezletilost, nesvéprávnost atd.
   List C (list závad) byl určen k zápisu věcných práv váznoucích na knihovním tělese (např. zástavní právo, výměnek, právo stavby, věcné břemeno).

Sbírka listin
Další podstatnou částí pozemkových knih byla sbírka listin, v níž se společně pro všechny hlavní knihy ukládaly ověřené kopie všech listin, na jejichž základě byly provedeny zápisy. Zápisy v pozemkových knihách měly konstitutivní charakter, práv se nabývalo v souladu s obecným zákoníkem občanským z roku 1811 až vkladem (intabulací) do pozemkových knih. Konstitutivní význam měl však jen zápis do hlavní knihy. Katastrální mapy i mapy pozemkové knihy nebyly rozhodující. Práva se vztahovala vždy k celému knihovnímu tělesu nebo jeho ideální části, pouze služebnosti mohly mít jiné hranice, i když se zapisovaly na celé těleso.

Zakládání, zápisy, zásady
Zakládání pozemkových knih bylo svěřeno soudům I. instance a mělo se v jednotlivých obcích zahájit až po dokončení revize katastru prováděné podle zákona z roku 1869. Založené pozemkové knihy se měly od té doby udržovat v souladu s katastrem a naopak a zároveň odpovídat skutečnosti. Zápisy v pozemkové knize byly přehledné, každému dostatečně srozumitelné a zejména průkazné. I složité formální postupy přispívaly ke spolehlivosti a věrohodnosti zápisů. Zápisy podávaly úplný přehled o celém předchozím vývoji, neplatné zápisy se totiž neškrtaly, ale červeně podtrhávaly. Pozemková kniha si proto získala vysokou důvěru veřejnosti a stala se spolehlivým právním nástrojem ochrany práv vlastníků a věřitelů. Zásady vedení nových pozemkových knih platily s některými výjimkami v důsledku pozemkových reforem až do roku 1950, kdy došlo k převratným změnám občanského zákoníku. Obecný knihovní zákon a s ním související předpisy byly zrušeny až zákonem č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí.

Evidence reambulovaného katastru (1883)
Třebaže zákon o úpravě daně pozemkové z roku 1869 stanovil provádění revize vždy po 15 letech, potřeba souladu s pozemkovými knihami si vynutila již v roce 1883, tedy 3 roky po ukončení reambulace, vydání zákona ze dne 23. května 1883, č. 83 ř.z., o udržování evidence katastru daně pozemkové.
Vedení evidence katastru se vztahovalo na změny hranic obce, držitelovy osoby, předmětů daně, způsobu užívání (kultur) a změny způsobené chybami v psaní a počítání. Do katastru byly prováděny jen změny trvalého rázu, změny způsobu užívání pozemku neměly vliv na pozemkovou daň. Zákon zřídil evidenční geometry v okrese a evidenční inspektory u zemských finančních správ a vytvořil tak základ budoucí organizace výkonné služby v okresech (53 evidenčních okresů v Čechách a 30 na Moravě). Podrobněji organizaci upravoval zákon č. 84 ř.z. z téhož roku. V zájmu udržování souladu se skutečností byla držitelům uložena povinnost ohlašovat změny (pod sankcí daňového znevýhodnění), upravena součinnost ostatních úřadů a uloženy povinnosti obcím v souvislosti s vyšetřováním změn. Provádění úplné revize držby bylo stanoveno každé 3 roky. Podrobně bylo rozpracováno řízení o vyšetřování změn, včetně zaměřování změn evidenčními geometry i vyhotovování geometrických (situačních) plánů oprávněnými soukromými techniky. Zjištěné změny se zapisovaly do výkazů změn, které byly podkladem k upřesnění daní i k provedení změn v jednotlivých částech katastru. Vzájemný soulad s pozemkovou knihou byl zajišťován zasíláním tzv. ohlašovacích archů knihovnímu soudu a naopak tabulárních sdělení spolu s opisy listin evidenčnímu orgánu. Byla rovněž upravena veřejnost katastru, do nějž mohl nahlížet každý, kopie a výpisy mohli za úplatu vyhotovovat pouze katastrální úředníci. Nařízením ministerstva financí ze dne 14. 1. 1893, č. 40 497 byla působnost evidenčních geometrů rozšířena tak, že mohli vykonávat též měření pro potřebu a na náklad stran. Rozkladu Inženýrské komory nebylo vyhověno.

Přesnost graficky vyhotovených map
Nedostatečná přesnost graficky vyhotovených map na nepřesných základech grafické triangulace byla při obtížném zaměřování změn a vytyčování hranic pociťována čím dál tím více. To vedlo k zavedení tzv. trigonometricko-polygonální metody, tedy číselného měření. První měřická instrukce z r. 1887 (Instruktion zur Ausführung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen. Behufs Herstellung neuer Pläne für die Zwecke des Grundsteuer-Katasters), která byla doplněna a nově vydána tiskem r. 1904, zavedla číselné měření v metrické míře připojované na body III. řádu a nové měřické odchylky i dekadická měřítka 1:2 500, 1:1 250 a 1:625. Pro mapy v dekadickém měřítku upravila klad i rozměr mapových listů. V dosavadních sáhových měřítkách bylo možno mapovat jen části katastrální obce. Tato velmi podrobná instrukce byla i vzorem pro Instrukci A PK. Měřická instrukce z roku 1865 pak byla nahrazena novým měřickým návodem pro stolovou metodu v roce 1907 (Instruktion zur Ausführung der Vermessungen mit Anwendung des Metisches). Zákon o evidenci katastru s dalšími prováděcími předpisy stanovil a upřesnil metody a postupy trvalého vedení katastru v souladu jak s pozemkovou knihou, tak se skutečností. Zavedl některé postupy, které byly převzaty i do pozdějších předpisů a jsou používány v nezměněné nebo v upravené formě dodnes. Propracované a velmi podrobné technické návody se staly základem a vzorem měřických návodů pro dalších sto let.

Ing. Ivan Pešl (ZKI v Opavě)

Příští pokračování se bude zabývat obdobím Pozemkového katastru (1927 – 1964).

Z časopisu Zeměměřič č. 5+6/98         [obor]     [Server]