[pošta]             Katastr nemovitostí po kapkách (počtvrté)


    (poprvé)             (podruhé)            (potřetí)            (počtvrté)            (popáté)            (pošesté)


    Historie se prý často opakuje, pro nás však právě teď pokračuje. Je třeba se ovšem vžít do meziválečných a následných let. Žilo se postaru, ale v platnosti byl katastr, který přežil své tvůrce.

Pozemkový katastr (1927 - 64)
    Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl evidovaný katastr převzat v nezměněné formě. Během války zanedbané vedení katastru a významné změny držby v důsledku rozsáhlé pozemkové reformy neposkytovaly (i přes silně pociťované potřeby) možnost provést podstatnější změny. K zásadním změnám dochází až od roku 1928, kdy nabyl účinnosti zákon č. 177 ze dne 16. prosince 1927 S.z.n. o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon), doplněný vládním nařízením č. 205/1928 S.z.n. a vládním nařízením č. 64/1930 S.z.n.
    Katastrální zákon zrušil všechny předchozí předpisy vztahující se na pozemkový katastr a jeho vedení, mimo ustanovení obsažená v tomto zákoně. Pozemkový katastr byl definován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice. Zákon definoval pojem pozemku a parcely. Katastr měl sloužit jako podklad pro vyměřování daní, pro zakládání, obnovování a doplňování veřejných knih a jejich map, zajištění držby, pro převody nemovitostí a pro reálný úvěr. Měl být však také pomůckou pro kartografické a výškopisné práce, pro technická podnikání, pro statistické a hospodářské účely, pro ochranu památek i pro vědecké a badatelské účely. Měl být tedy katastrem víceúčelovým.
    Vedením katastru byly pověřeny katastrální měřické úřady. K pečlivému a svědomitému vedení katastru jistě přispěla i osobní zodpovědnost zaměstnanců katastrální služby za správnost a přesnost jimi vykonaných prací stanovená vládním nařízením č. 205/1928 S.z.n.
    Pozemkový katastr obsahoval součásti podstatné, vedlejší a pomocné. Podstatnými součástmi byl měřický operát (katastrální mapa a příruční kat. mapa), písemný operát (rejstřík parcel, parcelní protokol, pozemnostní archy, seznam pozemnostních archů, rejstřík držitelů a záznam změn), sbírka listin a úhrnné výkazy. Podrobnější obsah jednotlivých součástí katastru stanovilo vládní nařízení č. 64/1930 S.z.n. Veřejnosti byl přístupný pouze měřický a písemný operát katastru (nikoliv tedy sbírka listin, obsahující mimo listiny i např. měřické náčrty, ani úhrnné výkazy) a na rozdíl od katastru daně pozemkové mohl každý do operátu nejen nahlížet, ale pořizovat si pro svou potřebu výpisy, opisy a náčrtky. Pozemkový katastr pochopitelně převzal dosavadní výsledky evidovaného katastru daně pozemkové, včetně veškerých platných měřických, písemných, vceňovacích a vtřiďovacích operátů, které bylo možno dále vést, nebo které bylo možno po úpravách využít. Převzal i dobré zkušenosti z organizace služby, propracované zásady a postupy provádění technických činností. Dosavadní předpisy a vykonávání všech katastrálních prací sjednotil na celém území státu. Postupně byly vydány nové, velmi podrobné, předpisy pro jednotlivé úseky katastrální služby. Za zmínku stojí především Instrukce A z roku 1932 (Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro založení nového katastru původním katastrálním řízením) a Instrukce B z roku 1933 (Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro vedení pozemkového katastru), který podrobně upravoval také formální a věcné náležitosti geometrických (polohopisných) plánů. Tyto dvě instrukce se v podstatě do jisté míry používají dodnes. Katastrální zákon zavedl novou zobrazovací soustavu platnou pro veškeré prováděné měřické práce, odstraňující nedostatky předchozí triangulace a zobrazení – Jednotnou trigonometrickou síť katastrální (JTSK).
    Nové mapování podle Instrukce A se provádělo číselně, převážně v měřítkách 1:1000 nebo 1:2000. Přesnost měření byla definována standardizovanými postupy a dopustnými odchylkami v měření délek, úhlů a ploch i v uzávěrech polygonů. Mapy byly zobrazeny na zajištěném papíře, převážně na hliníkových deskách. Podle Instrukce A se zmapovalo 7 354 ma- pových listů (téměř 5% uzemí), převážně měst.
    Slibný rozvoj katastru, a zejména nové mapování, narušily válečné události, druhá pozemková reforma v roce 1945 a komunistický převrat v roce 1948. Pozemkový katastr se používal až do roku 1956, katastrální zákon byl definitivně zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb. o geodézii a kartografii.

Pozemková reforma (1945) a změna občanského zákoníku (1950)
    Po skončení 2. světové války a obnovení Československé republiky došlo k mimořádně rozsáhlým změnám ve vlastnictví. Znárodnění, konfiskace, přídělová i scelovací řízení byly upraveny zvláštními zákony, které znamenaly zásahy do občanského zákoníku i knihovního zákona a průlom intabulačního principu. Skutečný právní stav se v mimořádně velkém rozsahu dostal do nesouladu se stavem pozemkových knih. Uvést tento stav do souladu a vyznačit všechny změny do pozemkových knih, pro které platila přísná a složitá formální pravidla, nebylo v krátkém čase vůbec možné. Zvláště v případech přídělů zemědělského majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb., které vyžadovaly rozsáhlé úpravy hranic pozemků, šlo o dlouhodobou záležitost. To vedlo nakonec k zásadnímu zásahu do knihovního zákona vydáním zákona ze dne 8. května 1947, č. 90/1947 Sb. o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.
    Zákon podstatně zjednodušil vyznačení konfiskovaného majetku i zápis přiděleného majetku novým vlastníkům, zejména pak připustil zřizování tzv. předběžných knihovních vložek pro přidělený majetek, které místo parcel dosud nevytvořeného knihovního tělesa obsahovaly jen jeho velmi přibližné označení (např. jen číslem popisným zemědělské usedlosti). Šlo tedy jen o formální zápisy bez jednoznačného vymezení věci, avšak s právními důsledky. Přesto, že předběžné knihovní vložky měly být po dokončení měřických prací přeměněny na definitivní, šlo o narušení nejzákladnějších právních i technických principů, které snad nemají obdoby. Byl to však jen první z řady dalších případů, kdy ustoupení politickým tlakům ohrozilo nejzákladnější nezbytné podmínky pro trvalé a spolehlivé vedení pozemkové knihy a katastru.
    Tento zákon připustil nejen zjednodušení knihovního řízení, ale znamenal i zásah do katastrálního zákona zjednodušením řízení a podkladů pro změny hranic katastrálních území a obcí, ale především nahrazením geometrických (polohopisných) plánů zjednodušenými podklady o prozatímním dělení parcel tzv. polohopisnými nástiny a srovnávacím sestavením. Prozatímní dělení parcel se v katastrálních mapách mělo vyznačovat tužkou, do písemného operátu však provést zápisem s poznámou "proz.". Práce na upřesnění přídělů a jejich definitivním vytyčení a zaměření, které nepostupovaly dostatečně rychle i přes nasazení množství málo kvalifikovaných sil, byly nakonec po změně politického režimu v únoru 1948 přerušeny. Výsledkem je nedostatečně evidované vlastnictví značného rozsahu, podchycené jen v přídělových elaborátech, které nebylo dosud jednoznačně vymezeno, ale má právní platnost. Tento velmi komplikovaný problém se pokoušejí dnes, po 50 letech, řešit se sporými výsledky pozemkové úpravy.

    K převratným změnám po roce 1948 došlo i v oblasti práva, kdy dne 1.1.1951 vstoupil v platnost nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb., který výslovně stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku a za věci nemovité považoval pozemky a stavby (s výjimkou staveb dočasných). Vlastníkem stavby mohla být osoba rozdílná od vlastníka pozemku. Vlastnictví se nabývalo již samotnou smlouvou, popř. ze zákona nebo úředním výrokem, a nikoliv až vkladem do pozemkové knihy. I když nebyla výslovně zrušena povinnost zápisů do veřejných knih, neměly zápisy nadále charakter konstitutivní, ale jen deklaratorní význam. Praktickým důsledkem byla neúplnost zápisů, a tím i postupně nemožnost knihovat změny vůbec. Vlastnictví pak bylo nutno prokazovat velmi obtížně původními listinami. Upuštění od osvědčené zásady superficies solo cedit v pozemkovém právu vyvolalo značné problémy i v evidenci. Pozemková kniha ani katastr samostatné stavby dosud neevidovaly. Bez dořešení problému, jak dostatečně stavby evidovat, zejména v mapách, se však v evidenci pokračovalo a tento problém není důsledně dořešen dodnes.
    V důsledku rozsáhlých změn ve vlastnických a užívacích poměrech, zejména násilné kolektivizace zemědělství a povýšení pravomocí státu, ztrácela neudržovaná a trvale neudržovatelná pozemková kniha i katastr postupně význam a prakticky se přestaly vést.
Ing. Ivan Pešl, ZKI v Opavě

Příští pokračování – JEP (1954–64).

Z časopisu Zeměměřič č. 7+8/98         [Katastr nemovitostí]     [Server]