[pošta]             Katastr nemovitostí po kapkách  (popáté)


    (poprvé)             (podruhé)            (potřetí)            (počtvrté)            (popáté)            (pošesté)


    Říká se, že se historie opakuje. V našem případě historie pokračuje. Tentokrát se s vývojem katastru nemovitostí dostaneme až do současnosti. Někteří z čtenářů si na období začínající před 44 lety možná ještě pamatují, neboť v tu dobu pracovali v rezortu geodezie a kartografie, ovšem pro většinu z nás následující kapky z katastru nemovitostí budou přece jen je tě historií. Pro pochopení současného katastru nemovitostí je potřeba znát zejména historii posledních dvaceti až čtyřiceti let.

Jednotná evidence půdy (1954 - 1964)
    Určité vakuum v padesátých letech po zastavení zápisů v pozemkovém katastru a pozemkových knihách a potřeba státu plánovat a řídit zemědělskou výrobu vedly v r. 1955 nejprve k pořízení jednorázového soupisu veškeré půdy a její výměry podle druhů kultur a skutečného užívání, bez ohledu na platné právní vztahy. Teprve následně, v letech 1956 až 1960 byla urychleně na celém území státu založena Jednotná evidence půdy (JEP), u níž se počítalo s pravidelným vedením a udržováním v souladu se skutečným stavem v přírodě. O spěchu, s jakým byla JEP zakládána, a stavu práva svědčí i to, že nevycházela ze zákonné úpravy, ale pouze z usnesení vlády ze dne 25. ledna 1956. Legislativně právní normou bylo upraveno pouze označování druhů kultur a jejich charakteristiky (Směrnice č. 154/1957 Ú. l.).
    Založením a další údržbou JEP byla pověřena tehdejší Ústřední správa geodézie a kartografie a její okresní složky, kterými byla tehdejší okresní měřická střediska. Pro založení JEP byla vydána v r. 1956 Směrnice č.1 pro založení jednotné evidence půdy (ÚSGK č. SZ: 242-334-16100/55 ze dne 10. prosince 1955), která byla znovu vydána v doplněném vydání v r. 1956 pod číslem SZ: 242-334-8000/56. JEP měla podobně jako katastr měřický operát (pozemkovou, pracovní a evidenční mapu) a písemný operát (především soupis parcel, výkaz změn a evidenční listy, které poskytovaly přehled o skutečném rozsahu užívání půdy). JEP se zakládala na základě vyšetření skutečného stavu užívání půdy a jejích kultur s maximálním využitím dostupných podkladů, především z pozemkového katastru, ale i zastavovacích plánů, grafických přídělových plánů a výsledků pozemkových úprav. Pracovalo se s otisky katastrální mapy na nezajištěném papíře, měření bylo maximálně zjednodušeno a omezeno (směrnice vysvětlovala pojem účelnosti a úspornosti), bez stabilizace a bez kontrol. Neplatily odchylky podle Instrukce B. "Pronikavé úlevy" byly povoleny i pro přesnost zákresů do map, pro které byly povoleny i zcela netechnické a přibližné postupy. Byly povoleny trojnásobné odchylky, ale umožněno výjimečně i více. Nezaměřené novostavby bylo přípustné doplnit "přibližnou lokalizací a přibližným půdorysem" (pro odlišení čárkovaně). Úlevy byly i při výpočtu ploch, kde přesnost nebyla vůbec jednoznačně stanovena a kde nejpoužívanější metodou bylo sčítání a odčítání odhadnutých výměr částí parcel pozemkového katastru. Vzhledem k rozsahu díla a krátkosti času byly opět využity nezapracované a neodborné síly, takže ani velmi mírná kritéria přesnosti nemohla být při plnění tohoto politicky pojatého úkolu dodržena.
    Takto vzniklé pozemkové mapy JEP se pak ale staly jedním z podkladů při vyhotovení map navazující evidence nemovitostí. I když měly sloužit jen k doplnění hranic kultur, které neudržované mapy katastru nemohly poskytnout, nepodařilo se dosud všechny důsledky tohoto díla odstranit a hrubé chyby se nacházejí i v současných mapách.

Evidence nemovitostí (1964 - 1992)
    Nový občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který nabyl účinnosti 1. dubna 1964, přinesl řadu změn. Nově upravil pojem nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem a upravil i nabývání osobního vlastnictví. Ke smlouvě o převodu nemovitosti bylo třeba její registrace státním notářstvím, vlastnictví přecházelo registrací smlouvy. Mimoknihovní princip nabývání vlastnictví zůstal zachován. Potřeby vést současně skutečné užívací vztahy k půdě i vlastnické vztahy měla zajistit nová evidence nemovitostí, která byla legislativně upravena zákonem č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí a prováděcí vyhláškou č. 23/1964 Sb., které nabyly účinnosti k 1. dubnu 1964.
    Evidence nemovitostí vycházela z předchozí jednotné evidence půdy (JEP), která měla být doplněna o evidenci nově zavedených právních užívacích vztahů a vlastnictví. Právní vztahy se evidovaly na základě ověřených kopií nebo originálů listin předkládaných k zápisu na jednoduchých listech vlastnictví se strukturou údajů obdobnou bývalé pozemkové knize. Doplnění nikde ji nevedených údajů o vlastnictví za období od r. 1951 bylo prováděno systematickým etřením přímo v obcích. Podpůrně se využívalo pozemkových knih. Tyto práce, prováděné podle Směrnice pro komplexní zakládání evidence nemovitostí (ÚSGK č. 7000/1966/ /23-332 z 12. listopadu 1966), probíhaly za podpory státních notářství od r. 1967 do 1988, a podařilo se při nich jednak došetřit poslední známý právní stav, jednak doplnit sbírku listin o všechny dostupné právní listiny v originálech nebo ověřených kopiích. I když praktickému provádění lze leccos vytknout, jde o obdivuhodný výkon a získané listiny umožňují i následně případné chyby či nedokonalost zápisů na listech vlastnictví opravit. Mimořádně významná otázka map se začala řešit již v závěru období vedení JEP, jejíž provizorní a značně nekvalitní mapy nebyly nadále udržitelné. Přikročilo se proto k vyhotovení nových pozemkových map, které měly plně nahradit dřívější mapy pozemkového katastru. Postupovalo se podle Směrnice pro obnovu map JEP reprodukcí v souvislém zobrazení (ÚSGK č. 23-338.9-3100/1963 z 20. června 1963), která nahradila předchozí prozatímní předpis z r. 1960 a která byla na základě zkušeností dále doplňována. K obnově se mělo využít především kresby z neudržovaných katastrálních map, a pouze kresba, která nebyla v těchto mapách obsažena, se přebírala z nedokonalých map JEP. Výsledná kvalita takto obnovených map byla ovlivněna nejen pečlivostí a odbornými znalostmi zpracovatele, ale i řadou nejasností, jak vyřešit problém souvislého zobrazení map, které byly původně vyhotoveny jako ostrovní a byly poznamenány rozdílnou srážkou i místními deformacemi. I přes snahy zabránit dalšímu zhoršení kvality map k němu nepochybně došlo.
    Pro jednotlivé skupiny činností při zakládání a vedení evidence nemovitostí byly postupně vydány směrnice a návody. Např. pro údržbu map platila původně poměrně podrobná Směrnice pro údržbu map evidence nemovitostí (ÚSGK č. 7600/1966/23-334 ze dne 25. července 1966), která v zásadních ustanoveních přímo odkazovala na části bývalé a dosud nepřekonané Instrukce B (která respektovala vlastnosti jednotlivých druhů starších map). Při pozdější systémové přestavbě technických předpisů do lo k přílišnému zjednodušení zásad měření, i když mapy historického původu se svými vlastnostmi zůstaly.
    Určitých úspěchů doznalo nové mapování v měřítkách 1:1 000 a 1:2.000, nejprve podle směrnic pro technickohospodářské mapování (THM), později podle směrnic pro tvorbu základní mapy velkého měřítka (ZMVM). Při mapování se podařilo postupně zvládnout fotogrammetrické technologie a dosáhnout vysoký stupeň automatizace v celém procesu tvorby. Společným nedostatkem však jsou chabé základy místního šetření, vyplývající již z nedokonalé legislativy, které snižují praktickou využitelnost těchto map. Tato nová mapová díla pokrývají cca 25 % území.
    Legislativní základy evidence nemovitostí byly celkově nedostatečné a nebyly ani respektovány. Metody, postupy i obsah evidence se měnily dosti podstatným způsobem pouze na základě interních pokynů, často podle přání jiných rezortů. Přitom jediné 4 obecně závazné právní předpisy vydr ely prakticky beze změn téměř 30 let. Zásadním nedostatkem bylo nevyřešení spolehlivé evidence parcel ve vlastnictví občanů sloučených do větších půdních celků, které v souladu s předpisy neměly být ani zobrazovány v mapách.

Současný KN ČR (1993 - dosud)
    Nejen obnova pořádku a práva, ale především ekonomika byla hlavním a nejnaléhavějším důvodem k zahájení vládního programu rozsáhlé privatizace a restitucí. Jednou ze základních podmínek pro úspěšný postup tohoto procesu je spolehlivě fungující katastr a pozemková kniha. Téměř všechny instituce, úřady, společnosti, obce a občané požadovali dokumenty prokazující jejich vlastnictví, nejen současné, ale pro restituce i historické. Stávající evidence nemovitostí se ukázala být zcela nevyhovující a střediska geodezie byla zahlcena požadavky. Požadované informace o vlastnictví sice existovaly, ale jejich vyhledávání vyžadovalo vysoce kvalifikovanou, individuální a časově náročnou práci. Právě na této nedostatečnosti se ukázalo, že stávající evidenci je nezbytné přebudovat na spolehlivě fungující katastr, který je jednou ze základních podmínek postupu privatizačního programu.
    První potřebný krok ke znovuvybudování katastru, tentokráte spojeného i s funkcí bývalé pozemkové knihy, byl učiněn přípravou a vydáním základní legislativy, která nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 1993 a dále byla doplněna dalšími potřebnými zákony a vyhláškami.
    Jde o následující předpisy:

  • zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění občanský zákoník, a některé další zákony,
  • zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
  • zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon),
  • zákon č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech,
  • vyhláška č. 126/1993 Sb., prováděcí vyhláška k zákonům č. 265/1992 Sb. a 344/1992 Sb.,
  • zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví (zeměměřický zákon).

       Nová legislativa vytvořila tzv. "právní katastr" spojující v jediném instrumentu spravovaném výhradně zeměměřickými orgány funkce jak pozemkového katastru, tak bývalé pozemkové knihy. Tentokrát v modernizované formě umo ňující využití výpočetní techniky. Legislativa v ak vytvořila pouze rámec a základní předpoklady k zahájení práce na dlouhodobém a mimořádně náročném úkolu, kterým je vlastní vybudování takového katastru. Katastr musí pro zachování nezbytné kontinuity vycházet ze současného stavu předchozí značně nedokonalé evidence nemovitostí. Nabytím účinnosti zákonů se sice mapy a písemné operáty rázem staly k 1. 1. 1993 operáty KN, a tudí bylo nezbytné je v co nejkratší době podstatně upravit. Některé stačilo převzít, jiné doplnit, ale další zcela přepracovat. To vše je stále ztíženo mimořádně vysokými nároky na běžnou činnost KÚ. Zatímco písemný operát se relativně snadno s využitím stávajících údajů přepracovává, katastrální mapy tvoří zcela specifický problém, který nebude možno vyřešit v krátkém čase. Po evidenci nemovitostí zdědil katastr mimo poměrně přesné mapy vyhotovené číselnými metodami (asi 30 % území) také graficky vyhotovené mapy mající svůj původ v mapách stabilního katastru (asi na 70 % území), které jsou poznamenány nejen nedokonalostmi při svém vzniku, nepravidelnou srážkou, lokálními deformacemi, ale hlavně nekvalitní údržbou za období téměř 150 let a mnoha obnovami.
       Prvořadým úkolem, který uvolní kapacity pro další potřebné kroky, je dokončení komputerizace písemného operátu. Automatizace v předchozí evidenci nemovitostí nedořešila dnes nejdůležitější obsah katastru, kterým jsou listy vlastnictví.
       Specifickým problémem KN jsou parcely ve vlastnictví občanů, které byly sloučeny do větších půdních celků. Tyto parcely nejsou zobrazeny ani v současných mapách, ani v písemném operátu, ale jsou pouze ve zjednodušené pomocné evidenci umožňující jejich vyhledávání v mapách a dokumentech předchozích evidencí. I když podle zákona mají být tyto parcely doplněny nejpozději při dokončení budoucích pozemkových úprav, je v zájmu postupu automatizace i spolehlivosti vedení katastru doplnit je do map i písemného operátu co nejdříve. Protože jde o asi 8 milionů takových parcel, bude zřejmě první krok spočívat v jejich doplnění alespoň do písemného operátu.
       V r. 1994 bylo dokončeno vybavení všech KÚ sítěmi PC/LAN (v průměru asi po 40 stanicích na více než stovce pracovišť) a započaly dodávky výkonných grafických stanic. Jako první krok byly vydány standardy struktury a výměnného formátu katastrálních dat. Program pro toto období stanovil ČÚZK a katastrální vydáním Koncepce digitalizace KN, její hlavní úkoly lze zjednodušeně shrnout do následujících bodů:

  • doplnění chybějících parcel,
  • dokončení automatizace listů vlastnictví,
  • doplnění daňových údajů k parcelám,
  • zhušťování podrobného bodového pole podle potřeb pozemkových úprav,
  • postupná digitalizace katastrálních map.

    Závěr
       Při budování katastru nejde o jednorázovou záležitost, ale o kontinuální dlouhodobý proces. Změny obsahu i metod vedení katastru jsou vzhledem k rozsahu vedených informací vždy záležitostí desítek let. Mimořádně vysoká věrohodnost a spolehlivost údajů je pro katastr nezbytná. Historie katastru je plná příkladů, kdy důsledky nadřazení rychlosti a množství provedené práce nad kvalitu a přesnost se odstraňují jen velmi obtížně a dlouhodobě negativně ovlivňují i výsledky práce dalších generací.

    Ing. Ivan PEŠL (1944)
       Vystudoval FSv ČVUT Praha. Od r. 1966 po praxi na střediscích geodezie (SG), kde převážně vyhotovoval GP, působil v různých funkcích v Geodézii Opava, zejména v oblasti řízení a kontroly činnosti SG. V závěru r. 1992 dočasně ředitel katastrálního odboru na ČÚGK. V současné době je ředitelem ZKI v Opavě.

    Literatura:
    NOVOTNÝ, F.: Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na království české. Wiesner, Praha, 1896, 272 s.
    HARTMANN, A.: Obecný knihovní zákon s předpisy knihovního práva, katastrální zákon. Kompas, Praha, 1934, 2. vydání, 1172 s.
    BOHUSLAV, J., HARTMANN A.: Sbírka příkladů knihovních žádostí a usnesení, Linhart, Praha, 1941, 9. vydání, 632 s.
    MAŠEK, F.: Pozemkový katastr. Knihovna Ministerstva financí, Praha, 1948. 223 s.
    VESELÝ, V.: Knihování přídělů. Linhart, Praha 1947, 115 s.
    POSPÍŠIL, B.: Právní aspekty a problémy evidence nemovitostí. Academia, Praha, 1975, vydání 1., 104 s.
    PEŠL, I.: K problematice doplnění pozemkových map evidence nemovitostí. GaKO, č.12/1991, 261-164 s.
    PEŠL, I.: Ekonomika, právo a evidence nemovitostí. Ekonom, č.20/1992, 56-57 s., č.21/1992, 52-53 s.
    PEŠL, I.: Požadavky na vedení katastru nemovitostí. Sborník přednášek, IV. celo tátna konferencia o evidencii nehnutelností, ilina 20. - 22. 10. 1992, SZVTS Bratislava, 64 -70 s.
    PEŠL, I.: Číselné zaměřování změn v souřadnicovém systému S-JTSK. GaKO, č.11/1993, 242-243 s.
    PEŠL, I.: Reestablishment of the Land Cadastre in the Czech Republic. Paper of UN-workshop: Data Processing in the Cadastre, Vienna, 26. - 28.9. 1994.
    AUER, H., HOFFMEISTER, H.: Moderní pozemková kniha (právně srovnávací studie se zvláštním ohledem na rakouský příklad). Österreichische Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit im Notariat. Wien 1992, české vydání, 140 s.
    SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE K.: Civilní kodexy 1811 - 1950 - 1964. Doplněk, Brno 1993, 594 s.
    ČÚZK: Koncepce digitalizace katastru nemovitostí. Zpravodaj ČÚZK, č.2/1994,2-6 s.

    Katastr nemovitostí po kapkách (po esté) bude obsahovat přehled probraného tématu.

    Z časopisu Zeměměřič č. 9+10/98         [Katastr nemovitostí]     [Server]